Toxicita vztahů je pojmenování pro nekompatiblitu netělesné komunikace s tělem

Lidé v prvních dvou dekádách 21. století předávali čím dál tím víc moc nad svou sexualitou a emocemi do plné moci Mluvícího Obrazu. Sociální sítě, internetové seznamky, komunikátory… prakticky všechny pohlavní aktivity lidí (a to převážně žen) procházejí skrze netělesnou duchovou elektronickou komunikaci.

Lidský mozek toxicky zaplavený falešnými hormonálními signály

Jelikož netělesná elektronická komunikace duší není kompatibliní s tělem a jeho hormony, vzniká při netělesné komunikaci velké množství falešných hormonálních signálů pro tělo.

Díky falešným, nekompatibilitou vyvolaným hormonálním tlakům se převážně ženy chovají zcela chybně a vůbec nesměřují svým konáním k tomu, co tělo hormony požaduje. Chování takto hormonálně oklamaných lidí se pak projevuje jako neúmyslné neustálé narážení hlavou do zdi. (Viz syndrom Chci přesně to, co nechci)
Neustálé zaplavování mozku falešnými hormonálními signály tak vede k pocitu akutní otravy – z čehož vyvstanulo obecné pojmenování “toxické vztahy”.

Příklady toxické zátěže hormony vztahů

Koloběh nový muž – lepší muž – zklamání

Digitální žena vždy vede anonymní rozhovory se skupinou zájemců o její tělo. Kdykoliv jí napíše “další” muž, její tělo to vyhodnotí tak, že o ní je skutečně obrovský zájem a že ten další muž jakoby fyzicky přemohl ty ostatní, přehlušil je, a oslovil je i “přez odpor jejich přítomnosti”. Tím ženské tělo vyhodnotí každého nového muže jako:
a) silnejšího a mocnejšího než ty ostatní a za
b) vybaveného ještě větším zájmem o službu jejímu tělu než ti předchozí muži.

Tím jsou ženy v nekonečné dopaminové pasti neusálého nabírání lepších a lepších mužů, Když se neuspokojená žena nakonec s někým vyspí, je překvapena, že její nekonečné nároky nejsou tím sexem zplaceny a že muž o ní konkrétně nemá zájem. Je pak velmi frustrovaná a své hormony nechápe.

Share This