Pro absolutní většinu křesťanů zůstanou verše popisující, že Bezzákonnost (anomia) se rozšíří teprve až zmizí „ten prostředník“. Jelikož jim nerozumí, tak je tak nějak ignorují a vynechají. Přitom ten jev každý člověk každý den popisuje a miliony lidí o něm píšou.
Nástup Bezzákonnosti po zmizení Toho Prostředníka pocitují napříkad učitelé jako úplný propad své autority u žáků
Učitelé byli dříve klasickým prostředníkem mezi občanem a systémovou mocí. A to dokonce ještě v období Druhé Šelmy před příchodem mluvícího Obrazu a jeho moci. Mnozí vyučovali o feminismu, ale přitom spousty žilo v zákonných rodinách.
Nyní je tu moc mluvícího Obrazu, která učitele nahradila v roli těchto prostředníků. Ať mluvící Obraz mluví cokoliv, z jeho slov je patrná výkonná MOC. Z hudrujících a nespokojených pedagogů je naopak patrná bezmoc. Každým dnem se děti dozvídají, že na moc Obrazu a Druhé Šelmy nemají tito dospělí už žádný vliv. Dívky budou touto mocí Obrazu smrtelně silně přitahovány (budou se jí snažit plně podřídit) a uplakánky a bezmocné dospělé budou s hrdostí ignorovat. Toto je také důvod současného silného tlaku na prosazení úmluv a agend o sexuálním životě.
Učitel je nyní v nelehké pozici. Buď bude vyučovat o Bezzákonnosti a svědčit evangeliem, a nebo bude nástupu bezzákonnosti vědomky či nevědomky pomáhat demonstrování své bezmoci. Svým bezmocným pláčem nad neznámou novou mocí mladé dívky znechutí a chlapce zcela znejistí. Plně Bezzákonnosti vydané dívky pak snadno svedou všechny chlapce.
Učitel tedy dnes bez kázání Božího Evangelia nemá žádnou šanci být prospěšný.
Views: 84