Duševní hygiena je nutná pro plnohodnotný život. Duševní hygiena jednoduše znamená, že člověk konzumuje informace pouze v té míře, ve které je schopen je zpracovat. Tím se snaží omezit nástupu myšlenkových zkratek, které ho činí manipulovatelným.
Lidský mozek má své limity za kterými začne selhávat
Duševní hygienou se nazývá záměr nepřehltit svou duši, svou psychiku, velkým množstvím podnětů, které už nedokáže zpracovat. V lidském mozku jsou limity, které při přehlcování informacemi začnou informace zjednodušovat a posléze úplně vypouštět a nahrazovat jejich další vstřebávání „zkratkovitým řešením“.
Příklady doporučení pravidel duševní hygieny:
- Sledovat informace z médií jen v nejmenší možné míře.
- Vypnout co nejvíce upozornění různých elektronických zařízení, pípání, blikání, prostě všechno co si neustále vynucuje pozornost a zotročuje člověka.
- Nesnažit se nutně konzumovat co nejvíce umění a médií, najít si pár oblíbených věcí a u těch zůstat.
- Nesnažit se nutně katalogizovat každou hodinu svého života do fotek a videoték. Nikdy nebude čas všechna média procházet a likviduje to vývoj lidské psychiky.
Neviditelný nepřítel současného člověka: Interní ochrana mozku před nebezpečným přetížením
Vymezení pojmu tělesné a abstraktní vjemy
V lidském životě existují vjemy tělesné a vjemy abstraktní. Mezi dobrý příklad tělesného vjemu patří pohled na dítě či mládě, které vyvolává pečovatelské pocity, pohled na přitažlivou osobu druhého pohlaví, který vyvolává sexuální reakci, či pohled na nějaké utrpení působí pocit lítosti a chtění pomoci.
Abstraktní vjemy jsou vjemy dané lidskou touhou všemu rozumět a vyrábět různá zařízení a pomůcky na zlepšení života. Podle různých úrovní dovedností dokážou různí lidé reagovat na nějaké podněty vymýšlením řešení a nových postupů.
Zatímco u abstraktních vjemů je omezení jejich chápání velmi často jen legrační neschopnost vyřešit nějakou úlohu či zadání, u tělesných vjemů vede omezení jejich chápání ke specifickým problémům, které od dnešní doby směrem do budoucna budou hlavními problémy lidské společnosti spojenými s rozpadem mezilidských vztahů.
Vysvětlení proč se objevilo nové nebezpečí, které dříve nemohlo existovat. Nebezpečí zkratek v mozku, vzniklých přehlcením informacemi a nebezpečí ztráty rozpoznání REALITY a FIKCE
V dřívějších dobách se lidé dokázali opravdu přehltit informacemi jen v abstraktním světě knihoven a učení. Pokud se někomu pletly nejrůznější matematické vzorečky a nebo autoři nějakých proslovů, nezasahovalo to příliš do osobního života. Ve 21.století ale začal běžně člověk používat informační technologie nejen pro řešení abstraktních matematických úloh, nýbrž i pro řešení nejobyčejnějších otázek svého života. Například: „S kým chci jít dnes na rande.“ nebo: „Copak asi dělá můj přítel (přítelkyně, dítě) právě teď?“
Množství informací, které člověk dnes obdrží při snaze zajistit si odpovědi na své tělesné otázky je dnes minimálně stejně obrovské, jako bylo dříve u zcela abstraktních oborů. Do lidského života se tedy pomalu vkrádá nové nebezpečí. Spouštění obranných mechanizmů mozku na přetěžování informacemi i v normálních tělesných věcech.
Předcházející větu musíme více rozvést, aby bylo možné jí dobře pochopit. Použijme proto příklad z nejjednodušších, rozpoznávání tváří:
Každý člověk má nějký, ne zcela číselně přesný, limit, kolik tváří je schopen si zapamatovat. Skutečné číslo se může pohybovat od desíti do několika stovek. Prostřednictvím fenoménu, který bude ovládat tělesný život následující populace a který se nazývá Internetové seznamky, může dnes každý člověk kontaktovat stovky a stovky potenciálních protějšků za několik dní. Jelikož tato touha po vyhledání kvalitního partnera nemá žádný další limit, lidská mysl se tak žene do dokonalé pasti.
Po mnohonásobném přetížení kapacity mozku v rozpoznávání tváří nastupují OBRANNÉ MECHANIZMY MOZKU. V tomto případě se jedná o klasickou „myšlenkovou zkratku“. Přetížený člověk (aniž si to uvědomuje), začne se všemi různými protějšky komunikovat, jako by byly jednou osobou, která v sobě nese nějaké požadované vlastnosti.
To je první jednoduchý příklad, kdy neexistující duševní hygiena vede ke spuštění obranných mechanizmů v mozku, které jsou kontraproduktivní, tedy produkují opak toho, co bylo původně zamýšleno dosáhnout. V tomto případě vede snaha o zajištění kvalitního partnera díky přetížení mozku obrovským množstvím virtuálních kontaktů k naprosté nemožnosti najít onoho partnera. Člověk se nemůže rozhodnout, protože před ním stále visí další nové a nové informace, nová neprozkoumaná data. Pravděpodobnost, že v těch neprozkoumaných datech se dá najít „něco lepšího“ je ale ze skutečné logiky věci často 100%ní. Takže samy ty informace jsou kontraproduktivní, produkují nemožnost se dobrat řešení.
Přehlcení mozku vždy využívá ten, kdo chce lidi ovládat, tedy i Boží Odpůrce
Každý člověk má své limity vzhledem ke světu okolo něj. Moderní doba ale s úspěchem způsobuje přehlcení těchto limitů a lidská psychika se pak brání vytvářením zkratkovitého chování. Prakticky v každé činnosti má člověk víceméně jasné limity. Platí to pro nejrůznější praktické úkoly, ale také pro mezilidské vztahy.
Známý příklad s „přáteli“ na sociální síti, kteří jsou dočista cizí
Člověk je schopen vytvořit blízké vztahy jen s malou skupinkou lidí. Na více mu nezbývá čas ani prostor v myšlenkách. Okamžitá počítačová komunikace dává ale lidem pocit, že vteřinová odpověď někomu na síti je vlastně formou přátelského kontaktu. Není tomu ale tak. Je to sice informace proudící od zdroje k cíli, ale není to kontakt dvou lidí. Je sice možné na dálku povzbudit, potěšit i poradit, ale skutečný kontakt to není. Rozumný člověk si hledí, aby neměl před svým vchodem hromadu nasbíraného haraburdí bez jakéhokoliv uspořádání. Stejně tak by si měl člověk hledět, aby do své mysli nerval násilím haraburdí v nezpracovatelném množství.
Člověk na sebe pouští přemíru informací v pyšné představě, že to zvládne zpracovat
Člověk je tak velmi pyšný sám na sebe, že si myslí, že jeho možnosti konzumace vjemů jsou obrovské. Dnes, okolo roku 2013, zažíváme úžas lidí nad mobilními přístroji, které člověku ukazují přesné informace z milionů zdrojů. Lidé ale tak nějak nevnímají, že stejně nic z toho nepotřebují. Člověk potřebuje řešit své problémy, potřebuje se najíst, chce mít chvíli klidu, chvíli uspokojení. Nic víc nepotřebuje. Žádný člověk nepotřebuje denně mít v ruce data z povětrnostních satelitů, informace o tom, co řeší a jak žije půl tisíce jeho „sociálních přátel“.
Přemíra ZBYTEČNÝCH informací valících se ze všech zdrojů vede k chorobné hyperaktivitě dětské psychiky
Člověk si dnes nepořizuje jednotlivé skladby, aby je mohl poslouchat. Člověk si kliknutím pořizuje celé knihovny hudby, které ho vlastně ani nezajímají. Žádná originalita čehokoliv nemá smysl, takže lidské myšlení se nemůže ničeho zachytit a na něčem vyrůstat.
Děti, které se narodily do dnešní doby jsou vystaveny přesvědčení, že všechny informace co se na ně valí jsou určeny ke zpracování. Sociálními sítěmi k počítači fixované matky nechávají své děti u televizí v masáži marketingových kampaňí výrobců hraček.
Děti toto nutí k hyperaktivitě a k chaotickému chování.
Dětem po roce 2000 končí vývoj duševního soukromí, nahradí jej nutnost lhaní pro ochranu vlastního JÁ
Generace dětí po roce 2000 se již narodí do světa chrlícího informace a požadujícího odevzdání vlastního soukromí do sociálních sítí. Dítě už nebude mít odpoledne pro sebe a pro svůj vývoj, bude neustále stíháno rodičem a systémem, bude se muset pořád hlásit a bude plně v rukou někoho cizího.
Moderní komunikační technologie přímo nutí člověka zničit svou duševní rovnováhu. Člověk je stavěný na to, aby jisté problémy řešil sám se sebou, aby se zamýšlel v klidu, aby měl kontakt se svým okolím v okamžiku vzájemného setkávání. Dnes se lidé mohou kontaktovat jako duchové, kdykoliv a kdekoliv, ale přiletět na jakékoliv místo nemůžou. Tato nerovnováha způsobuje velké znečištění lidské duše pomocí zcela nových výzev, na které prostě není lidská psychika připravena reagovat. Obranou lidské psychiky bude lhaní, pohrdání okolím, zničení mezilidských vztahů paradoxně způsobené dokonalými možnostmi komunikace.
Příklady překračování lidských limitů pomocí moderní techniky
Člověk je schopný si zamilovat jen omezené množství umění, při přehlcení, které je dnes díky neomezené dostupnosti čehokoliv člověk reaguje ignorací dalšího přílivu nového umění a přestává se o to zajímat kvůli naprosté nepřehlednosti. Lidé budou konzumovat jen to, co se jim bude vnucovat velkou silou, která překoná jejich vnitřní odpor.
Člověk je schopen mít jen malé množství opravdových blízkých přátel, jelikož není možné mít čas na komunikaci s více než několika lidmi. Počítačové sociální sítě vytváří stovky „přátel“, člověk pak reaguje tím, že si všechny lidi rozděluje do několika kategorií, které mají jen hrubé rysy.
Člověk se díky televizi stává očitím svědkem obrovského množství událostí. To pomalu vyvolává imunitu vůči realitě.
Views: 1945