Čas je síla, kterou Bůh tvoří své dílo a pomocí které jej dokončil. Z našeho pohledu, tedy z pohledu bytosti nacházející se uvnitř Časového kontinua, je čas naprosto zásadní pro rozlišování toho, co je pravda a co není pravda, co je možné a co není možné. Čas tedy realizuje Boží Spravedlnost.
Pojmy jako informace, zkušenosti, zrada, věrnost, všemocnost, počátek, konec, původ, zázrak a mnoho dalších, jsou zcela závislé na veličině ČAS.
Tyto pojmy mají význam pro nás, kteří se nacházíme v určitém bodě časového kontinua, máme omezené vědění o části, kterou jsme již prošli a žádně podrobné vědění o tom, co nás čeká. Na své cestě se učíme používat “moudrost” a můžeme se svobodně rozhodnout, zdali budeme milovat věci a principy v čase pomíjivé, a nebo principy Boží a věčné.
Bůh nepodléhá Času, nežije v něm, neboť jej stvořil. Bůh vůbec nepodléhá zákonitostem, které se nám zdají jako zcela zásadní.
Boží podstatu vyjadřuje i Boží jméno a je v Bibli dobře popsána. I když jsou tyto představy pro nás velice obtížné, Bůh je si toho vědom a trpělivě proto vysvětluje, jak se k tomu máme postavit. Kdo je si vědom této Boží podstaty, jsou mu náhle jasné mnohé pojmy a důležité informace. Bůh je v každém současném okamžiku přítomen v podobě Ducha Svatého. Pokud Bůh potřeboval v určitý čas někomu něco konkrétního sdělit, používá k tomu posly, anděly. (Boží andělé ovšem nikdy nevystupují svým vlastním jménem, pozor tedy na démony, kteří se rádi za anděly Boží vydávají)
Boží Odpůrce Satan se také nachází v Čase, a “ví, že má málo Času”. Proto se dají také satanovo učení poznat, že se snaží donutit lidi aby rychle něco stihli v určitém čase.
Co vyplývá z Boží podstaty je rozdíl mezi divem démonů a Božím zázrakem
Z Boží podstaty vyplývá i důvod, proč existují Andělé (poslové) a Proroci. Tito přinášejí do určitého bodu vývoje lidstva konkrétní informace a zajištují konkrétní úkoly. Bůh pro svůj lid sesílá svou třetí osobu, Ducha Svatého, což je Boží osoba promítnutá do okamžité přítomnosti našeho času. Tím je přinášena Boží nadčasová Moudrost veškerému Božímu lidu.
“Od počátku oznamuji, co se v budoucnu stane, od pradávna, co se ještě nestalo. Pravím: “Moje rozhodnutí platí a co se mi líbí, uskutečním.” (Iz 46,10)
Proto je zásadní rozdíl mezi divy, které předvádí satanovo démoni, a Božím Zázrakem
Z našeho úhlu pohledu se jeví, že Bůh dokáže změnit informace takovým způsobem, že to co je, není, a to co není, je. Takové změně se říká Boží Zázrak. Mnohem jednodušeji ale Bůh vytvoří Zázrak tím, že potřebné vlastnosti vloží přímo do předmětů, takže nám se potom zdá, že se sice věci staly v neuvěřitelně přesném sledu, ale přitom se nestalo nic nadpřirozeného a odporujícího fyzikálním zákonům.
Démoni mohou pouze manipulovat s předměty a hmotou podobně jako my a neví zcela přesně, jaký bude výsledek. Démonské “předpovídání” budoucnosti ve věštění je tedy podvrh. Démoni neví co bude, jen vytváří “kletbu”, kde si prohlašují, co se poté pokusí zařídit. Že je to vždy myšleno ZLE, není potřeba dodávat. To vyplývá z nenávisti démonů k lidem.
Neomezená moc a vědění Boží, Bůh Stvořitel je vše-mohoucí a vše-vědoucí.
V první řadě představuje svou neomezenou moc a vševědoucnost, pramenící z toho, že jej nic ze Světa nemůže překvapit ani předběhnout, neboť vše ve Světě se řídí Časem, tedy Boží Vůlí. Jelikož Bůh pozoruje náš čas již dokončený, ví o každém činu, který se stane i jak vše dopadne. Proto nemůžeme nikterak skrývat úmysly našeho srdce, proto nemá smysl před Bohem přísahat na cokoliv. Bůh ví, kdo mu patří a kdo ne. Proto nemáme přísahat, neboť kdo přísahá a pak to neudělá, dělá ze sebe před Bohem lháře.
Kdo hovoří, že je možné Boha přelstít, je hanebný lhář nebo je někým popleten. Z principu to nijak není možné.
V Čase se nacházejí i všechny stvořené bytosti, tedy andělé, Satan i jeho démoni a Mocnosti. Čas má svůj počátek i konec. A Satan ví, že mu zbývá málo času.
Stálá otázka křesťanů: Kde jsou lidé od smrti do posledního soudu
Problém vzájemného vztahu našeho světa v čase a světa Božího (zjednodušeně Nebe) je ten, že spolu nemají žádný vztah co se týká právě ČASU. Tedy uvažování, kde jsou uschováni lidé čekající na Boží soud, není smysluplné. U Boha člověk vnímá svou existenci jinak než pomocí našeho pozemského Času a tudíž pokud je člověk vytržen ze života smrtí v těle, jako by ihned stál před Bohem stejně jako Jan ve Zjevení. Tam také vidí celou “minulost” v čase a všechny skutky lidí “najednou”, čímž jsou otevřeny knihy a jasně se prokazuje spravedlnost Božího soudu. Pro mrtvé je tedy čas posledního soudu zároveň s jejich smrtí.