Trapnost v lidském umění

Trapnost v lidském umění

I takzvané „umění“ je zatíženou spoustou trapnosti. Pokud se někomu zdá, že poslední dobou je oblíbenější primitivní humor, je to klam – ten byl oblíbený vždy. Nyní ale je Bezzákonnost oficiálně adorovaná, a tak se projevuje trapnější aspekt takzvaného umění, a to je tento: Bezzákonní lidé touží sledovat, jak někdo se snaží aby je pobavil. Chtějí ho vidět se překonávat, trýznit se, jen proto aby je pobavil. Ukájí se tím stejná emoce, jako u gladiátorských zápasů. Proto spousty lidí tvrdí že se jim něco „líbí“, ale líbí se jim koukat, jak se ti vystupující snaží co nejvíc se stříhat. Obzvláště u ženského publika je to pak v podstatě hlavní aspekt, obzvláště je baví koukat se na muže, jak se všemožně snaží je pobavit. Ale lidé ve své pýše si tyto nízké pudy nepřiznají – snaží se tedy hovořit o tom, že se jim líbí to „umění“.

Infantilizační spirála

Infantilizační spirála

Infantilizační spirála nutí lidi k podřízení se do víry v něčí zákonný přístup k nim

Dílo klamu pyšně tvrdí, že bude nutné všechno redefinovat a vše dělat nově pomocí nových, ještě zložitějších nebo dokonce ještě neexistujících technologií. Nikdo tomu nerozumí, ale pýcha nutí všechny s tím souhlasit. Klam zaručeného a nutného směřování do takzvané „budoucnosti“ plné ultimátně složitých technologií na každou lidskou práci je vytvořený kvůli sci-fi filmům. Ty jsou v Biblickém Zjevení proto nazvány „klam pro ty, co směřují do záhuby“

V dnešních diskuzích mezi lidmi je zcela běžné, že z celé diskutující skupiny nikdo nemá prostředky, jak ověřit pravdivost jakéhokoliv tvrzení. Dokonce ani nikdo z diskutujících nezná metody, jak by šla pravdivost toho tvrzení ověřit. Proto se zcela všichni diskutující musí spolehnout pouze na víru, že informace které reprodukují jim říká entita, která k nim má kladný otcovský (tedy zákonný) vztah. Tím tedy běžně nastává situace, kdy se diskutuje o věcech, o kterých nikdo neví zda jsou pravda a ani neví, jak by se to dalo ověřit.

Tato situace je velmi zvláštní a v lidské historii nastávala především pod vládou První Šelmy. Tehdy lidé nevěděli jaké informace o vůli bohů jsou správně, museli se spoléhat na své kněží. Ti o sobě tvrdili, že s bohy komunikovat umí a že všemu rozumí. Tito kněží pak pomáhali vládcům lidi zotročit.

Dnes diskutující lidé také neví, co z diskutovaných nauk je správně a jak by se to mělo ověřit. Všichni diskutující se tak musí spoléhat na své oblíbené vědce, tedy anateické hierokraty. Tito vědci tvrdí, že o těch věcech vše vědí a že tomu rozumí. Tito noví hierokrati pak můžou pomoci vládám lidi zotročit.

Lidé neustále diskutující věci, o kterých nemají žádné poznání, jsou tak ve svých myšlenkách navedeni do uzavřeného kruhu nauk. Jsou v takzvané infantilizační spirále nauk, kterým nerozumí. Specifickým hlasem tohoto klamu je hlas pro křesťany, který se nazývá Falešný Prorok.