Gé a Ouranos: Proč neodletíme do „nebíčka“ a co nás čeká doopravdy
Církevní organizace po staletí strašily lidi koncem světa a nabízely pasivní odlet do „nebíčka“ na obláčku, kde lidé budou jako bezpohlavní bytosti věčně odpočívat v nečinnosti. Tato představa „finální destinace“ je ale pohanský mýtus, který zcela převrátil původní poselství o lidské dospělosti.
Původní starověké texty nepoužívaly slova Gé a Ouranos jako geografické lokace (Zeměkouli a oblohu). Jsou to dva odlišné horizonty vnímání a režimy uvažování:
- GÉ (Horizont uvažování): Uvažování zúžené na pouhou živočišnou nížinu. Člověk je kognitivně uzamčen dole. Vidí jen okamžité přežit, shromažďování majetku a uspokojení koilie. Vztahy jsou zde čistě transakční – fungují na principu „něco za něco“. Koukolové jsou jako ustrašené děti v ohrádce a potřebují systém společenských pravidel (Nomos), aby se hned nezničili.
- OURANOS (Nadhled): Sféra absolutního, celistvého Nadhledu. Člověk s Nadhledem už opustil přízemní strach a vidí věci v jejich širší souvislosti. Vztahy fungují na principu netransakčnosti – je to suverénní rozhodnutí tvořit a vydávat energii pro dobro celku bez nároku na zisk či potlesk.
Skutečná Naděje: Velké vyprání reality
Koukolové, kteří odmítají dospět, propadají bezuzdnosti, požírají se v hysterických válkách slov i zbraní a samovolně se separují do věčného pasťáku (Ohnivého Močálu). Přímí lidé, kteří jsou dnes tímto agresivním okolím Koukolu deptáni a vyhlašováni za blázny, procházejí zkouškou ryzosti.
Přímí nikam neodletí. Po dospění získají sedminásobné poznání a jako plnoprávní autoři převezmou správu reality a začnou budovat vyšší tvůrčí díla, která budou věčně stát v neskrytém Poznání.