Již dávno bylo dosaženo bodu, kdy člověk vstoupil do života s průměrným poznáním o fungování věcí, které bude potřebovat používat. Nyní člověk musí používat věci a technologie, které nemá možnost v rozumném čase studovat a pochopit. Škola tedy vůbec nemůže připravit žáka na život mezi těmito systémy, protože na to není čas. Tváří v tvář této složitosti též mladí lidé tiše kapitulují a vše přijmou jako přirozené divy a zázraky, probíhá u nich tedy artifidizace. Tito lidé nepochopí, že tyto věci už jsou za hranou entropické výlevky.

Když člověk v potu tváře zaseje zrno, sklidí pšenici, vymlátí ji a upeče chléb, rozumí celému řetězci života. Chléb je pro něj srozumitelnou realitou. Pokud však lidstvo vytvoří stroje a systémy, které jsou tak složité, že žádný obyčejný člověk už netuší, jak fungují, dochází k Bankrotu vzdělatelnosti. Dítě se nemůže stihnout naučit jak fungují základní věci používané každý den! Věda se pro lidi mění v divy a zázraky. Lidé sice drží v rukou zářící destičky (mobily), kterými mohou ovládat věci na dálku, ale jejich mysl upadá do stavu bezbranných nemluvňat. Používají věci, o jejichž podstatě vědí stejně málo jako divoch o reaktoru. Jsou zcela závislí na systému, který jim ty hračky dodává.