Moře je médium duality Protogei. Je to prostor smíšeného, tekutého stavu, v němž vedle sebe existují dvě neslučitelné entity – Pšenice a Koukol.

• Sémantický kořen: Slovo thalassa je v biblické kosmografe odvozeno od konceptu neklidu, neustálého víření, nestability a chaosu. Moře nemá pevný tvar – přizpůsobuje se tomu, co na něj tlačí.

• Prostor společného žití: V Protogei je Moře symbolem sociálního, kulturního a informačního prostoru lidstva, kde jsou Pšenice i Koukol vrženi do jednoho kotle. Je to tekutá směs. Nemůžeš z ní Koukol jen tak vyndat, aniž bys rozvířil celou hladinu (proto to přirovnání v podobenství o plevelu: „nechte obojí růst spolu až do sklizně“).

• Vztah k soli: Moře je slané. Obsahuje sůl země (Pšenici), která ho konzervuje před okamžitým, totálním hnilobným rozkladem. Ale ta sůl je v něm rozpuštěná, roztříštěná (ra’a) a tvoří jen nepatrné procento z celkového objemu vody. Pšenice je v Moři obklopena masou, která sice její sůl potřebuje k zachování existence, ale zároveň ji neustále unáší svými proudy anomie.

• Mechanika anomie: Moře nemůže být v klidu, protože jeho podstatou je neustálé tření a produkce šumu. To je to Koukolovo divadlo, veřejné umění, trendy, politické zápasy a energeian planēs (operační systém odvedení pozornosti).

• Všechny tyto vlny slouží k tomu, aby vyvrhovaly „bahno“ (simulakra, falešné emoce) a zakrývaly hlubinný Blok Nenapsaného.