Duchovní pirátství

Skryté a zjevené: Proč člověk nemá právo „pirátit“ tajemství světa

Často se setkáváme s díly – ať už jde o romány, filmy či teorie o vesmíru – které se zdánlivě snaží odhalit „skutečnou podstatu věcí“. Autoři sci-fi a fantasy příběhů se tváří, jako by nahlédli pod pokličku reality. Čas od času se jim dokonce podaří trefit do detailu, který působí jako pravda. Čtenář je pak ohromen a má pocit, že autor „na to kápnul“.

Je to však skutečně geniální vhled? Nebo je to spíše forma „duchovního pirátství“ – pokus ukrást a prodat informace, ke kterým člověk nemá přístup a které mu ani nebyly svěřeny?

1. Hranice mezi tím, co nám patří, a tím, co patří Bohu

Existuje jasná hranice, kterou do naší reality vložil Stvořitel. V biblické knize Deuteronomium (29:28) je tato hranice popsána velmi přesně:

„Zašifrované vnitřní kódy reality náleží výhradně Hospodinu, našemu Bohu; ale věci povrchově odhalené jsou dány nám a našim synům na věky, abychom konali slova tohoto řádu.“

Co nám to říká o naší tvorbě a poznávání?

  • Věci odhalené (zjevné): To je svět, který máme kolem sebe. Jsou to zákony přírody, řemeslné umění, pravidla lidského soužití a vše, co můžeme poctivě zkoumat a čím můžeme sloužit životu. Zde se můžeme a máme rozvíjet.

  • Věci zašifrované (skryté): To jsou „zdrojové informace“ samotného stvoření. Jak Bůh oživuje hmotu? Jak funguje struktura nebes mimo náš dosah? Jaké jsou přesné mechanismy vzniku života? Toto jsou věci, které jsou „pod závojem“ a náleží výhradně Autorovi.

2. Past „náhodných tref“

Když autoři sci-fi nebo fantastických příběhů píší svá díla, často se snaží „uhodnout“, jak to „tam venku“ nebo v základech reality vypadá. Čas od času se stane, že se jejich fantazie náhodou trefí do nějakého hlubokého principu.

Působí to fascinovaně, ale je to jako když někdo poslepu střílí do vzduchu a náhodou sestřelí ptáka. Není to umění ani vhled, je to náhoda. Problém je, že čtenář, který takovou „trefu“ uvidí, začne věřit, že autor je prorok. Začne pak bez kritického myšlení přijímat i veškerý ten „plevel“ (Koukol), který je v takovém díle přimíchán – tedy pýchu, falešné představy o Bohu, povýšenost člověka nad řád a klamné naděje.

3. Co je to „duchovní pirátství“?

Slovo „fikce“ bylo kdysi dávno spojeno s řemeslem (latinsky fingere – tvarovat, hníst hlínu). Byl to poctivý proces tvorby něčeho užitečného. Dnes se však „fikce“ stala synonymem pro libovolné vymýšlení.

Když se autor pokouší ve své hlavě „tvarovat“ pravdu o věcech, které jsou Bohu skryté, dopouští se duchovního pirátství. Snaží se „ukrást“ tajemství, která mu nebyla svěřena, a tvářit se, že je jejich tvůrcem.

Pro člověka je tento postoj nebezpečný. Místo abychom byli vděčnými správci světa, který nám byl dán (věci zjevné), snažíme se hrát si na bohy v oblastech, kterým nerozumíme (věci skryté). Tato pýcha pak vede k tomu, že se odcizujeme realitě, ve které máme žít.

Závěr: Návrat k poctivému řemeslu

Představte si život jako stavbu domu. Bůh nám dal pozemek, materiál a plány pro užitečné bydlení. Naším úkolem je poctivě stavět, udržovat dům v pořádku a pomáhat sousedům.

Duchovní pirátství je, když si někdo ze sousedů začne na pozemku kreslit plány na „stavbu hvězdoletu“, o kterém nic neví, zanedbá svůj dům a místo aby pracoval, začne ostatním namlouvat, že má přístup k tajným technologiím z vesmíru.

Co je tedy naše cesta?

  • Respektovat hranice: Přijmout, že některé věci jsou nám skryty, a není to naše selhání, ale Boží ochrana.

  • Soustředit se na zjevné: Dělat poctivou práci – tvořit díla, která lidem skutečně pomáhají, která jsou pravdivá a která nenesou stopy klamu.

  • Čekat na čas plnosti: Na Nové Zemi (Kainogea) nám tyto skryté věci budou odhaleny legálně a bezpečně. Budeme moci „tvarovat“ (v tom nejlepším slova smyslu) svět v naprosté harmonii s Autorem, protože naše poznání bude konečně úplné.

Až příště narazíte na příběh, který se tváří, že odhaluje tajemství vesmíru nebo skrytý kód Boha, pamatujte: není to vaše věc. Vraťte se k tomu, co je zjevné, k tomu, co můžete zlepšit ve svém okolí, a buďte vděční za pravdu, která vám byla svěřena. Ta je totiž pro váš život naprosto dostačující.