Blasphémia podrobněji: „Ty ses asi moc díval na ty filmy, že?“

Věta, kterou každý z nás někdy slyšel, když se pokusil mluvit o hlubším řádu věcí, o odpečetění biblického poznání nebo o tom, jak systém skrytě manipuluje s lidským vědomím. Tato zdánlivě banální poznámka: „Ty ses asi moc díval na ty sci-fi filmy,“ je ve skutečnosti chladným, vysoce funkčním nástrojem. Používá ji okolní Moře lidí k tomu, aby v zárodku zlikvidovalo jakýkoliv pokus o vnímání neskryté reality.

Je to dokonalá ukázka mechanizmu zvaného Blasphémia – záměrné znevážení a zneuctění vznešených témat.

Průmyslová výroba parazitických mýtů

Filmy, seriály a moderní média (až na naprosto zanedbatelné výjimky) jsou produkovány jedním typem lidí pro tentýž typ lidí. Neslouží k předávání pravdy. Jejich hlavním cílem je vzít reálná duchovní témata – jako je proroctví, odhalení skrytých kódů, svědectví o pravdě či suverénní poznání – a přetvořit je v archetyp spotřební zábavy.

Když se z něčeho stane hollywoodský trhák, ztratí to pro běžného člověka váhu reálného světa. Pokud unavená, zrouhaná bytost uprostřed tohoto systému začne číst pravdivé analýzy a pokusí se o nich mluvit, okolí se jí okamžitě vysměje. Proč? Protože systém téma pravdy předem „předžvýkal“ v kinech. Pro lidi z Moře je existence jakéhokoli vyššího svědectví jen námětem na popcornový film. Tímto způsobem jsou lidé s rodící se suverenitou tlačeni zpět do izolace, aby raději mlčeli, než aby riskovali nálepku blázna nebo doporučení na psychiatrii.

Porneia aneb Vznešené kulisy pro nízké účely

Na této produkci je fascinující jedna obrovská ironie: tvůrci těchto děl sami věří vlastním iluzím. Postavy ve filmech se chovají způsobem, jakým se lidé v realitě nikdy nechovají, protože je to ve skutečnosti vůbec nezajímá.

V médiích neustále sledujeme dojemné příběhy, kde lidé pláčou pro druhé, kde anomální vztahy (např. čistě tělesný, parazitický Eros bez špetky vyššího řádu) vykazují neuvěřitelně vznešené, věrné a hluboké motivy. Realita a osobní zkušenost s těmito lidmi však ukazuje pravý opak – chladný kalkul, citové vydírání a parazitování na energii druhého.

Tento stav se nazývá Porneia. Je to situace, kdy se vznešené věci (v tomto případě umělecké vyjádření a schopnost ztvárnit děj) vezmou, pronajmou se a prodají jako levné rekvizity pro nízké, přízemní účely. Autoři v těchto dílech masírují sami sebe i diváky představou, že lidé jsou i bez napojení na původní Zdroj (Agapé) v jádru hodní, čestní, spravedliví a morální.

Vytvářejí falešný obraz reality, kde lidské biologické pudy (Storgé) a tělesné cykly (Eros) stojí výše než čistý, konstantní tvůrčí postoj.

Pouhé simulace pro okamžité ukojení

Tato tvorba nemá žádnou skutečnou vnitřní myšlenku ani trvalou hodnotu. Je to pouze spotřební zboží navržené tak, aby v divákovi vyvolalo chvilkový pocit vzrušení, strachu nebo dojetí.

Jak už víme, lidé v tomto prostředí z principu nedokážou vytvořit skutečnou, živou architekturu – polyfonní dílo, kde věci fungují podle reálných zákonitostí a pravdy. To bude dostupné až lidem s plným poznáním na Nové Zemi. Zde se vytvářejí pouze ploché, monofonní stopy, které kopírují vnější znaky reality, aby si kupující mohl na pár hodin zaplatit své emoční ukojení.

Jak zlomit moc Blasphémie?

Když příště uslyšíte větu o tom, že se moc díváte na filmy, uvědomte si, co se právě stalo:

• Dotyčný vám neříká svůj názor. Pouze mechanicky opakuje program, kterým ho systém vybavil.

• Jeho cílem je zpochybnit vaše vnímání reality a stáhnout vás zpět do pasivity „Solného sloupu“.

Nenechte se touto lží znejistit. Skutečnost, že systém musí pravdu tak složitě a neustále znevažovat skrze miliardový filmový průmysl, je tím nejlepším důkazem, jak obrovský strach má z toho, že by lidé začali věci vidět takové, jaké doopravdy jsou. Konec hry na nepochopení znamená vidět tyto mechanismy z dálky, zkrátit rozhovory s parazitickým Mořem na minimum a držet si své poznání v nehybné pevnosti.