Bezzákonnost je přístup živé bytosti, která nepřijala zákon Lásky, ke svým bližním. (K pochazitelům i k pocházejícím)
Bezzákonný člověk cítí, že zákon lásky vytváří pro milované stav láskyplné nákolonosti, který bezzákonný člověk vnímá jako „nárok“. Bezzákonný člověk ví, že nemůže být milován. Bezzákonný člověk závidí zákonným, že jsou milováni a kvůli zákonu lásky je s nimi zacházeno láskyplně. Proto bezzákonný člověk předstírá pro své okolí, že je Spravedlivý a tedy zákonný. Zároveň pak zdůrazňuje, že má tím pádem také nárok na láskyplné zacházení.
V Bibli zmíněné „tajemství bezzákonnosti“ by se dalo též vyjádřit jako „předstírání zákonnosti“