Mám zkušenosti, že démoni se zvlášť silně snaží o získání kontaktu s dítětem už v nejranějším věku. Téměř všichni, s nimiž mluvím, křesťané i nevěřící, mohou vyprávět o „zvláštním“ zážitku z raného dětství, který jednoznačně souvisí s démony. Obvykle je to podivný živý zlý sen, o kterém se domnívají, že ve skutečnosti nebyl snem.
Obvykle je to podivný živý zlý sen, o kterém se domnívají, že ve skutečnosti nebyl snem.
Například: XY si jasně pamatuje na příhodu, která se stala, když mu bylo čtyři nebo pět let. V jeho ložnici byly na dvou stěnách police na knihy. Jednou v noci se probudil a měl jakýsi zvláštní pocit. Posadil se na posteli, podíval se na police a uviděl na nich řadu jakýchsi „stvůr“. Vypadaly velmi divoce a vystřelovaly na něho šípy. S hrůzou běžel do pokoje rodičů. Rodiče nebyli křesťané a celý případ řešili jako pouhou dětskou noční můru.
Poněkud jiný případ byla Jenny. Od rodičů, kteří také nebyli křesťané, zdědila řadu démonů. Ti byli definitivně vyhnáni až v době, kdy už byla dospělá a stala se křesťankou. Jasně si pamatuje příhodu, kdy jí byly asi čtyři roky. Jednou v noci se v její ložnici náhle objevila „zelená příšerka“ a kráčela přes pokoj. Jenny nijaký zvláštní strach nepociťovala. Přesně si pamatovala, jak „to“ kráčelo přes její ložnici dolů na chodbu a do pokoje rodičů. Rodiče se nevzbudili. Když jim o tom příštího dne vyprávěla, prostě řekli, že to byl sen.
John přesně věděl, že v pokojíku za jeho ložnicí – bylo to v jednom divném domě, kde bydleli, když byl malý – bylo „něco zlého“. Nemohl spát, dokud dveře od pokojíku nebyly zavřeny.
Rodiče Judy byli křesťané, ale ne dost bdělí. Když byly Judy tři nebo čtyři roky, začala se v noci budit a u postele viděla černou postavu. Nejprve ji to děsilo, ale rodiče jí důrazně řekli, že to byl sen. Nakonec začala s postavou mluvit a rychle se přestala bát. Judy měla babičku, která byla čarodějnicí. Sama se zapletla do čarodějnictví už ve třinácti letech a snadno navazovala spojení s démony. Ve třiceti letech přijala Ježíše. Jak by asi její život probíhal, kdyby její rodiče byli ostražití a již v dětství tomuto kontaktu s démony zabránili?
Pomazáním dítěte, pomazáním, vyčištěním a zapečetěním ložnice obvykle problémy ustoupí.
Rodiče by se měli každý večer, když ukládají děti k spánku, s nimi modlit a prosit Pána, aby je po celou noc chránil. Musíme být opatrní na tato časná setkání démonů s našimi dětmi. Není náhoda, že četné dětské filmy a hračky znázorňují démony. Připravují děti na setkání s démony, aby je snáze přijaly a navázaly s nimi kontakt.
Měla jsem ve své praxi jednoho šestiletého pacienta. Matka jej přivedla s tím, že má noční děsy a psychiatrická léčba mu nepomáhá. Celá léta se s křikem probouzel, protože jej zřejmě něco děsilo. Rodiče nebyli křesťané. Požádala jsem matku o svolení, zda mohu Tommyho pomazat a pomodlit se za něj. Souhlasila. Pomazala jsem ho a všem démonským duchům jsem přikázala, aby odešli a požádala jsem Pána o zvláštní ochranu. Prostými slovy jsem mu řekla evangelium a pak se se mnou modlil a učinil Ježíše svým Spasitelem. Nakonec jsem mu řekla, aby pokaždé, když bude mít z něčeho strach, prostě řekl: „Ježíši, pomoz mi.“ Souhlasil. Jeho noční děsy bezprostředně skončily a v důsledku podivuhodného Pánova působení v jeho životě přišla nakonec k Pánu celá rodina. Jeho matka mi později vyprávěla, že se Tommy občas v noci probudil a ona slyšela jeho hlásek: „Ježíši, pomoz mi. Jdi pryč, ty ohavo, Ježíš ti nedovolí, abys mi ublížil. Už se tě nebojím.“ Děti se mohou naučit duchovnímu boji ve velmi raném věku. Mají tak prostou víru, že Bůh může v jejich životě mocně jednat.
Vysoké procento lidí, kteří vyšli z okultismu, si jasně vzpomíná, že jejich první kontakt s démony byl v raném dětském věku. Rodiče tyto příhody většinou přešli jako noční děsy, a tak děti byly nuceny se s danou situací vypořádat samy, jak nejlépe uměly. Byly tak vyděšené, že s těmito bytostmi začaly mluvit a navázaly tak přímý kontakt s duchovním světem a démony.
příbuzný článek:
Řešení problémů s démony, Boží pomoc
Zhlédnutí: 3879