Těm, kteří mě znají, nemusím opakovat, v co věřím. Všem ostatním říkám, že věřím v Boha. Ale nepochybuju ani o tom, že existuje ten, koho Bible nazývá Božím nepřítelem, a to je satan. Nejen že existuje, ale je aktivní, živý a pracuje 24 hodin denně a 7 dní v týdnu na tom, aby lidi odváděl od Boha. Ty, kteří Boha neznají, utvrzuje v jejich nevědomosti, vzpurné v jejich vzpouře, zahořklé v hořkosti a nenávisti.
Křesťané však mají jednu spolehlivou zbraň, Boží slovo, Bibli. V ní se dočtou nejen jak a čím bojovat s nepřítelem, ale taky se mohou utvrdit v tom, jaké je jejich postavení před Bohem, a že je nezávislé na jejich náladách a citech.
Ale jeho vlastní nenávist je zaměřená nejvíce na ty, kteří jsou mu nebezpeční, protože milují Boha. Na kristovce – Boží děti.
Nechci, aby došlo k omylu – satan pro mě není postava z pohádek pro děti. Věřím tomu, že na skutečném satanovi není nic, čemu bychom se měli nebo mohli smát, nejsme-li sebevražedně pošetilí.
Satanovy útoky na Boží děti nemají zpravidla (neříkám, že vždy) takovou podobu, že na vás spadne strom, nebo že vás cestou do práce srazí kamion. Začínají často mnohem nenápadněji, jako údery na bitevním poli, které si všichni nosíme s sebou-v naší mysli. Záleží na nás, jak daleko těmto nepřítelovým myšlenkám dovolíme zajít. Jsou jako vojenští zvědové, kteří se snaží dostat co nejdále na území protivníka, tiše, nenápadně, ale o to zhoubnější je pak jejich práce.
Kristovci však mají jednu spolehlivou zbraň, Boží slovo, Bibli. V ní se dočtou nejen jak a čím bojovat s nepřítelem, ale taky se mohou utvrdit v tom, jaké je jejich postavení před Bohem, a že je nezávislé na jejich náladách a citech.
Představme si modelovou situaci:
Boží služebník ví, že má pravidelně trávit nějaký čas s Bohem v modlitbě a při čtení Bible. Takže otevře Bibli, a v tu chvíli vedle něho stojí nepřítel a začne útočit: “Máš v srdci radost? Ne?! Jak to, že nečteš Boží slovo s radostí?! Co jsi to za křesťana?! Jsi ty vůbec křesťan?” Stačí, aby si v tuhle chvíli křesťan uvědomil, co říká Ježíš:
Jan 14,21 Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. Jak si určitě všimnete, nikde se tady nepíše, že musíme být vždycky rozjásaní, že se permanentně musíme radovat, aby naše láska byla “platná”. Tento verš prostě konstatuje, že naše láska k Bohu se projeví tím, že Ho poslechneme a uděláme to, co On žádá. Je to otázka naší vůle a rozhodnutí, ne nálad a emocí. Už tady v zárodku se může Boží dítě postavit nepříteli na odpor a jeho lži odmítnout. Pokud to neudělá, satan bude pokračovat dál.
Boží služebník tedy horko těžko přečte několik veršů a začne se modlit. Satan chvíli poslouchá, a pak se zase ozve: “Na co si to tady hraješ, na křesťana? A vůbec, ty že miluješ Boha? To je jenom póza, vždyť ty se teď ani trochu neraduješ. Nemáš ty správné pocity, takže prostě Boha nemiluješ. Tak vidíš, takže žádný křesťan nejsi! Radši toho modlení nechej, stejně je to jenom divadlo, a Boha to nezajímá. A poslouchej-jak to bylo s tvým obrácením, měl jsi ty správné pocity? Že ne? Ani se ti nepotily dlaně? Nezrychlil se ti tep?! A to podle tebe bylo upřímné obrácení?! Pche, tady ze sebe děláš křesťana….to je k ničemu, zahoď to všechno!”
Pokud i tyto myšlenky nechá křesťan ve své mysli zahnízdit, pak nepřítel dobyl velký kus území v jeho životě, a rozhodně se nezastaví. Satan prostě vítězí s rukama v kapsách, protože křesťan zapomněl na meč Ducha-Bibli. Bůh nás ve svém slově učí, že láska k Němu není o “správných” pocitech, ani o neustávající extázi a duševní pohodě. (O tom by mohl vyprávět třeba Jób). Láska je naše rozhodnutí Boha poslouchat a jít za Ním, je otázkou naší vůle, a tato láska se pak projeví ve skutcích. Pokaždé, když se rozhodnu Boha poslechnout bez ohledu na své nálady a na to, co se děje okolo mě, je vybojováno v mém životě další vítězství a nepřítel musí ustoupit.
Satan ví velmi dobře, jak lehce jsme my lidé ovlivnitelní pocity a náladami. Ale Bůh ve svém slově nikde neříká, že naše spasení je závislé na naší náladě nebo emocích.
Římanům 10,9 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.
Římanům 10,13 ‚každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen‘.
Jestliže nám satan namlouvá něco jiného, musíme trvat na tom, že věříme Božímu slovu a ne satanovu. I Boží láska k nám se projevila skutkem. Ježíš nepřišel na tento svět jen mluvit o svých pocitech lásky. On přišel svou lásku k nám prokázat skutkem a neustoupil, ani když prožíval úzkost a strach, ani tehdy, když Ho lidé napadali a uráželi: Jan 3,16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
Římanům 5,8 Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.
Tento svět se v nás snaží vzbudit dojem, že dobré a smysluplné jsou jen činy, které jsou vykonány v důsledku těch “správných” pocitů. Ale naše láska k Bohu je akt vůle, je to rozhodnutí a závazek žít a jednat tak, jak to chce Bůh.