Představte si, že jedete po neznámé cestě, prší, šeří se, podmínky jsou prostě příšerné a tak se stane, že sjedete s autem do močálu
Bůh ví, že jako lidé jsme omylní a chybující. A proto si dokáže použít i naše omyly, aby bylo naplněno, co říká ve svém slově
Podaří se vám z auta utéct, a vracíte se na silnici, abyste se pokusili zastavit nějaké auto a požádat o pomoc. První okolo jedoucí řidič zastaví a když mu vysvětlíte situaci a varujete ho, aby tou cestou nejezdil, zareaguje naprosto neočekávaně. Řekne:” Vy sám jste do toho močálu sjel a mě budete poučovat, že mám jet jinudy?” A pak se prostě pokračuje v jízdě po zrádné cestě.
Každý by si asi pomyslel, že takový řidič to nemá v hlavě v pořádku. Ale přesto se stává, že podobný model chování uplatňujeme v životě. Když někdo udělá chybu, a pak vidí někoho, kdo se chystá udělat totéž a snaží se takového člověka napomenout, často slyší: “Tys to přece udělal/a taky a mě budeš poučovat?”
Bůh ví, že jako lidé jsme omylní a chybující. A proto si dokáže použít i naše omyly, aby bylo naplněno, co říká ve svém slově:
Římanům 8,28 Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha. To neznamená, jak se někteří mylně domnívají, že ti, kdo milují Boha, mají žít v pohodlí a luxusu. Tento verš prostě říká, že ti, kdo milují Boha, mohou Mu důvěřovat, že cokoli, co je potká, jim v konečném důsledku napomůže k dobrému.
Bůh někdy (k překvapení některých křesťanů) dopouští, abychom dělali chyby nebo abychom byli oklamáni. Ale nikdy tak nejedná proto, že by Ho těšilo naše trápení. Chyby slouží k tomu, abychom my sami získali v určité věci poznání, abychom se něco naučili, a také k tomu, abychom se mohli sdílet s druhými o tom, čeho a proč by se měli vyvarovat. Jestliže opravdově následujeme Boha, pak musíme stát pevně vírou na tom, že Bůh svá zaslíbení plní a nikdy nejedná bezúčelně nebo bez lásky. Bůh naše srdce zná. Pokud Mu skutečně chceme sloužit a následovat Ho, nebojme se, nejspíš i uděláme chyby, to je lidské a neznamená to, že Bůh nás nemiluje, nebo že nás opustí.