Někteří křesťané si zvykli posuzovat sami sebe a kvalitu svého křesťanství podle toho, kolik lidí dokážou přesvědčit
Je to jednoduchá úměrnost – čím „kvalitnější“ křesťan, tím více „klientů“ dokáže svými argumenty přivést k tomu, že uvěří. Nikdo nezkoumá, odkud se toto závadné učení vzalo, přestože v Písmu nemá žádnou oporu. Autorem tohoto bludu je Satan, který mistrně ovládá trýznění lidí pocity viny a postaral se o to, aby mezi křesťany zakořenil názor, že kdo není schopen přesvědčit nakonec každého kvalitními argumenty, je špatný křesťan.
Takové bludné učení má pro Satana své výhody. Jednak oslabuje křesťany pocity viny a pochybami o kvalitě jejich víry, a navíc působí, že se křesťané usilovně snaží každého zahltit argumenty až do té míry, že se lidé naučí jakoukoli zmínku o křesťanství ignorovat a bez rozmýšlení odmítat. (Jedná se o podobný jev, jako je tzv. bannerová slepota.) Nutí také křesťany marnit čas nekonečným přemítáním a hledáním “účinného” způsobu evangelizace. Protože žádný křesťan nemůže přesvědčit absolutně každého, má Satan jistotu, že přijetím tohoto bludu se takový člověk dostane do jeho pasti.
Bůh povolává své věrné k tomu, aby zasáhli svět evangeliem, hlásali pravdu o Bohu a poukazovali na veškerý Satanův klam. Úkolem křesťanů není přesvědčit každého člověka. Toto je prostě a dobře nerealizovatelné, protože vždy budou existovat lidé, kteří si ze své svobodné vůle zvolí následování lží.
Křesťané tedy mohou pouze znovu a znovu říkat lidem pravdu o Bohu. Ti, kdo si pravdu zamilovali, tím budou osloveni a povzbuzeni, lidem, jejichž srdci není pravda milá a zamilovali si lež, bude pravda o Bohu znít vždy arogantně, tvrdě, pyšně, nabubřele, fanaticky apod., bez ohledu na to, jak laskavě je sdělena. Pravdu totiž nelze sdělovat kompromisně, a tak pokaždé naráží na pýchu lidí, kteří milují klam.
Z Písma je patrné, že vždy byli lidé, kteří na Boží zavolání slyšeli – nešlo tedy o zásluhu toho, kdo o Bohu mluvil, ale o Boží dotek v srdci člověka, který se rozhodl milovat pravdu. Zvěstovatel (apoštol, chceme-li) byl pouze Božím nástrojem a jednal z moci Ducha svatého. Skutky 16,14 Poslouchala nás i jedna žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir, která věřila v jediného Boha. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel zvěstoval.
Stejně tak vždy byli lidé, kteří se Boží pravdě rouhali a vysmívali. V Písmu vidíme, že takové se Boží služebníci nesnažili přesvědčovat, ale jakmile projevili rouhači jasně svůj charakter a volbu, křesťané se od nich oddělili.
Skutky 13, 43-46 Shromáždění se rozcházelo a mnoho židů i obrácených pohanů, kteří ctili jediného Boha, doprovázelo Pavla a Barnabáše; ti s nimi rozmlouvali a povzbuzovali je, aby se drželi Boží milosti. Příští sobotu přišlo skoro celé město slyšet Boží slovo. Když židé viděli tolik lidí, naplnila je závist a začali Pavlovým slovům odporovat a rouhat se. Ale Pavel a Barnabáš směle prohlásili: „Vám židům mělo být slovo Boží zvěstováno nejprve. Protože je odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete k ztrátě věčného života, obracíme se k pohanům.
Skutky 17 32-34 Jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se mu začali smát a druzí řekli: „Rádi si tě poslechneme, ale až někdy jindy.“ A tak Pavel od nich odešel. Někteří se však k němu připojili a uvěřili; mezi nimi byl i Dionysios z Areopagu, žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní.
Skutky 18, 4-6 Každou sobotu mluvil v synagóze a snažil se získat židy i pohany. A když přišli z Makedonie Silas a Timoteus, věnoval se Pavel zcela kázání a dokazoval židům, že Ježíš je zaslíbený Mesiáš.Židé se však proti Pavlovi postavili a rouhali se. Proto setřásl prach ze svého roucha a řekl: „Vy sami jste odpovědni za svou záhubu. Já jsem vůči vám bez viny a od této chvíle se obrátím k pohanům.“
Skutky 19,8-9 V synagóze pak Pavel neohroženě působil po tři měsíce; rozmlouval s lidmi a přesvědčoval je o království Božím. Protože však někteří tvrdošíjně trvali na svém a nedali se přesvědčit, ba dokonce cestu Páně přede všemi tupili, oddělil se Pavel od nich, odvedl s sebou i učedníky a začal denně mluvit v přednáškové síni filosofa jménem Tyrannos.
Nejen že není možné přesvědčit absolutně každého, ale Bůh od svých služebníků nic takového ani nepožaduje. Když Ježíš posílal učedníky do vesnic a měst, dal jim jasné pokyny pro případ, že je někde odmítnou – nikde svým učedníkům nepřikazoval, že k víře musejí přivést každého.
Člověka, kterému se pravda oškliví a jeho srdce touží zamilovat si klam, sebelepší argumenty ani příklad křesťanského života nepřesvědčí. Jidáš Iškariotský chodil s Ježíšem tři roky, viděl řadu zázraků a mocných skutků, poslouchal Ježíšovo vyučování. Přesto si Boží pravdu nezamiloval a Ježíše zradil.
V dnešních dnech masivně narůstá odpor k Boží pravdě a láska k Satanovým lžím humanity. Práce křesťanů je přesto stále stejná – říkat pravdu o Bohu, nikoli přesvědčit každého, ani zastavit události, které zastavit nelze. Křesťané se nesmějí obávat humanistického nátlaku a podlehnout pocitům viny proto, že se nekompromisně oddělí od lidí, kteří se tvrdošíjně drží lásky ke lžím.