Hodně čtenářů překvapí, ale kostely a chrámy představují výsměch Bohu. Obrovské dómy zasvěcené mrtvému člověku, to je v praxi realizovaná Modloslužba. Lidé při potřebě hledání Boha často vchází do kostela, ale kostely jsou místa naplněná sochami, obrazy a démony. Jsou přímým porušením Božího přikázání “Nezobrazíš”.

Ten kdo pokládá klanění se sochám v kostelech, katedrálách a chrámech za pravé, sešel z cesty upřímné víry v Krista k modloslužbě mrtvým, sochám a obrazům. Je to úplné odvrácení od Kristem učených skutečností směrem k vyvyšování jiných jmen a jiných bytostí a stavění chrámu cizím božstvům.

Budování stánků modloslužby bylo věnováno mnoho prostředků. Jejich honosná okázalost a nesmírné množství lidské práce činí je pro mnohé dostatečný argument k tomu, aby se od těchto praktik okamžitě neodvrátili. (Přeci to bylo tak drahé a je to tak historicky hodnotné…)

Kostely, místa s velkou duchovní aktivitou

Esoterici dobře vědí, že kostely se velmi často stavěly na “energetických místech”, tedy na místech zasvěcených teritoriálnímu démonu. Prostorové členění kostelů také velmi často splňuje okultní zásady esoteriky…. jejich “energetická místa” bývají i označena různými grafickými symboly na podlahách a stropech.

Katedrály mívají velmi často převážně démonskou výzdobu-draky a démony, což je v “křesťanském” kontextu poněkud trapné. Zůčastněným lidem, kteří nemilují Pravdu ale jen svou vlastní iluzi, to ale vůbec nevadí.

“Nezobrazíš si věci z Nebe zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit…”