Housenka i archanděl, ačkoli jsou na škále stvořeného od sebe tak vzdálení, přece jsou tímtéž – stvořením. Oba patří do kategorie “to, co není Bohem” a jsou od Boha odděleni samotnou nekonečností.
Pro některé věřící je Bůh vřelý, přístupný a odpouštějící. Pro jiné je chladný, rezervovaný a odsuzující. Bez ohledu na to, jak se na věc díváme, to co si o něm myslíme, je pro nás ta nejdůležitější věc. V konečném důsledku jsme totiž formováni obrazem Boha, jaký máme ve své mysli.
Různí lidé za mnou často chodí s nepřesnými a nepřiměřenými představami o Boží lásce a odpuštění. Znovu a znovu vysvětluju: “Bůh tě miluje a odpustil ti,” ale věřící odpovídá: “Necítím že mě miluje. Cítím se, jako by Bůh měl v ruce těžké kladivo a jen čeká, kdy najde dostatečný důvod aby mě praštil po hlavě.” S takovým člověkem se mohu modlit a radit mu teď a po čase znovu a znovu, mohu s ním sdílet Boží lásku a odpuštění, jen abych slyšel, jak ten člověk říká:” Přeju si, abych mohl uvěřit, že Bůh je takový, jak ho popisujete. Chci věřit tomu, že mě opravdu miluje, ale nejsem schopen to uchopit.” Vidíte, jak je život takového člověka tvarován jeho nepravdivými představami o Bohu?
Dokud člověk věří těmto nebo jiný lžím o Bohu a jeho přirozenosti, nemůže dozrát v silného křesťana. Takový člověk žije ve strachu, nejistotě a porážce. Dříve či později tento strach a nejistota přinesou v životě té osoby a v jejích vztazích k ostatním otrávené ovoce. Znám to, protože tomu tak bylo v mém vlastním životě. V posledních letech mé služby jsem byl váhavý a měl jsem obavy sloužit druhým, pokud jsem procházel obdobím osobního selhání nebo pokušení. Nechtěl jsem se modlit za lidi – nemyslel jsem si, že by jim moje modlidby mohly pomoci. Srovnával jsem vlastní zkušenost s časy, kdy jsem hrával ve škole fotbal. Několikrát jsem nebyl dobrý na tréninku a trenér mě pak týden nenechal hrát zápas.
Myslel jsem si, že s Bohem to je stejné : buď jsem dobrý na tréninku – ve svém osobním životě, nebo nejsem dostatečně dobrý, abych se podílel na službě. Dnes jsem často ohromen tím, jak mě Bůh používá ve službě v dobách, kdy se cítím duchovně nejméně spůsobilý. Poznal jsem, že Boží síla je přítomná i v mé slabosti. Satan je ochoten udělat cokoli, aby zkreslil náš pojem o Bohu. Protože taková zkreslení mohou sloužit nepřítelovým “zájmům” v našich životech, je ochoten trávit svou prací tolik času, kolik je třeba, aby si zajistil tato zranitelná místa našich myslí pro vlastní záměry.
Opovažujeme se nerozhodnout se odporovat a učíme se s těmito lžemi a mylnými představami o Boží osobnosti, které tam jsou zasazeny. Toto nepřesné a nepřiměřené pojetí nás vystavuje velkému nebezpečí. Do jaké míry jsou naše představy o Bohu nižší než Boží pravda, do té míry jsme oslabeni a poraženi. V těchto místech a na základě zkreslené pravdy je Satan schopen získat si území a postavit v našich životech pevnosti. Náš svět je denně tragicky ovlivňován lidmi,kteří vědí málo nebo vůbec nic o Boží transcendentnosti. Většina stvořených lidí neví – nebo je to nezajímá – že se se svým Stvořitelem nemůže srovnávat ani se mu vyrovnat, protože je absolutně nejvyšší. Transcendentnost, když mluvíme o Bohu, znamená, že on existuje nejen v oblasti našeho chápání, ale i mimo ni. Jinými slovy, není jako my – je naprosto jiný. Bůh je oslaven vysoko nad celým svým stvořeným vesmírem, a to tak, že ani nejbystřejší lidská mysl to nemůže ani začít chápat. Tozer to vysvětluje: Housenka i archanděl, ačkoli jsou na škále stvořeného od sebe tak vzdálení, přece jsou tímtéž – stvořením. Oba patří do kategorie “to, co není Bohem” a jsou od Boha odděleni samotnou nekonečností.
z knihy Vášeň pro Ježíše – Mike Bickle