Moudrý člověk chce neustále prověřovat, jestli je či není obelháván. Pokud je obelháván, je obelháván nepřítelem. Můžeme být tak úspěšně obelhávání celý život.
Udělejme si malý test vlastního myšlení. Předložme slovně vyjádřený nelogický předpoklad a položme si otázku, zda-li s ním souhlasíme či nikoliv. Zde je:
“Vše okolo nás je iluze, pravda je pouze to, co si myslíme.” (nebo lháři mnohem oblíbenější formulace: “Každý má svou vlastní pravdu”)
Tento předpoklad je ale podle všech měřítek sobě odporující, neboť samozřejmě musí platit že:
Okolo nás je realita. To co si myslíme je buď nereálné (a je to tedy naše ILUZE) a nebo to co si myslíme je ve shodě s realitou a tudíž si myslíme Pravdu.
Nepřikláníme se z neznámého důvodu k první, zjevně pochybné, variantě? Pokud ano, co nás k tomu vede? Co je to za sílu, která na nás působí aby jsme uvažovali chybně? Jaký je ZÁMĚR té síly, co na nás takto působí? Kam nás chce dostat? Co jí k tomu vede?
Ten, kdo přijmul myšlenku o tom, že je vše okolo jen iluze a že každý má vlastní svět a pravdu, je z duchovního hlediska mrtvý. Bůh ale stvořil svět proto, aby si každý mohl věřit své vlastní iluzi, ale pouze ti jsou Boží, kdo chtějí věřit jen Pravdě. Takoví přijali lásku k Pravdě a jsou ochotni změnit své smýšlení podle toho, jaká je Pravda (Činit Pokání, tedy změnu smýšlení). Ostatní, tedy ti co nepřijali lásku k Pravdě, se uchýlí ke svým vlastním iluzím a obklopí se učiteli, kteří jim budou jejich iluzi neustále opakovat.
Je to stejné, jako kdyby lidé na autobusovém nádraží měli všichni v mysli své vlastní jízdní řády a dokonce každý by očekával jiný dopravní prostředek. Někdo kočár, někdo ponorku, někdo auto se sluhou. Jistě by to byla velmi podivná situace. Kdyby jste byli takové situace svědky, jistě byste zjišťovali, co způsobilo, že jsou všichni úplně mimo realitu a každý čeká marně na svůj sen. Tato modelová situace je jen příklad, tedy iluze. Ve skutečném světě tento odpor k realitě znamená jen jednu jedinou věc: Odpor k Bohu a snahu popírat Boha.