Pan X a pan Y měli každý své hodinky. Když je porovnali s hlášením o přesném čase, zjistili, že hodinky pana X se zpožďují o deset minut, hodinky pana Y o dvacet. I když se dalo říct, že hodinky pana X jsou lepší, ani jedny hodinky nebyly dobré a neukazovaly správný čas.
Lidé se často zamýšlejí nad otázkou, kdo si zaslouží jít po smrti do nebe. Říkají třeba: “Já přece nekradu, nikoho jsem nezabil/a. Takže mě přece Bůh nepošle do pekla, když žiju docela dobrý život.”
Jestliže se jako lidé porovnáváme mezi sebou navzájem, může to pro nás být dobrou motivací, abychom se v něčem zlepšili nebo napravili (sport, výsledky ve škole, překonávání zlozvyku apod.), ale v ničem nám to nepomůže, když chceme obstát před Bohem. Bible totiž říká, že my všichni jsme zdědili hříšnou podstatu, tedy že přirozeně z cesty k Bohu scházíme.
Není pravda, že všichni lidé žijí stejně dobře (nebo chcete-li stejně špatně). Hodinky pana X byly určitě přesnější, protože se méně odchylovaly od správného času. Ale dobré nebyly ani jedny z nich. Dokud pánové porovnávali čas na hodinkách jen mezi sebou, vlastně neměli možnost zjistit pravdu. Měli k dispozici jen dva špatné ukazatele, ale žádnou absolutní hodnotu, vůči které by mohli srovnávat.
Podobě je to při posuzování toho, nakolik je náš život “dobrý” nebo “špatný”. Srovnáním s druhými lidmi můžeme získat povědomí o tom, jestli žijeme lépe nebo hůře než oni. Ale když skutečně stojíme o to, abychom se dozvěděli, jací jsme, musíme se porovnat s hodnotou absolutní. Touto hodnotou je Bůh.
Ve chvíli, kdy se porovnáváme se svatým a dokonalým Bohem, zjistíme, že ani ten nejlepší z nás neobstojí. Není totiž ani jediný člověk, který by nezdědil hříšnou přirozenost. Pro mnohé je bolestné zjištění, že ani sebelepšími skutky se nemůžeme před Bohem stát jinými. Ale tak jako nikdo z nás nemůže vlastním úsilím před Bohem obstát, tak naopak každý může přijít s vírou k Bohu a přijmout dar Jeho milosti – spasení v Ježíši Kristu.