Statistiky potvrzují, že u každého 5. člověka se objeví deprese, tedy výrazně depresivní nálada, minimálně jednou do roka. U žen jsou deprese dvakrát častější než u mužů
Silný partner
Běžně používané léky ale neřeší podstatu depresí, (protože ta je duchovní) ale jen jejich vnější projevy a tak jsou slabým partnerem v boji s touto nemocí. Mohou potlačit některé tělesné příznaky deprese, ale příliš mnoho lidí skončilo svůj život nadopováno antidepresivy. Další pomoc proti depresím nabízí alternativní psychologie. Tato alternativa ale není doopravdy lidem prospěšná, neboť jde cestou démonického učení a zasvěcování se, viz článek: https://odkrytepravdy.cz/nova-proroctvi-a-sluzba/moderni-psychologie-alternativni-psychologie/
Pokoj s Bohem
Deprese a prázdnota nejsou jen tělesnou, nebo duševní poruchou. Deprese je špatný stav v duchu člověka, ale tento stav není náhodný. Deprese stejně jako poruchy přijmu potravy “přichází z pekla”. Pro změnu tohoto stavu je třeba poprosit o pomoc někoho silnějšího a tím je Bůh.
Je jedno velmi silné zaslíbení, které je dobrým záchytným bodem. Duch Svatý zaplní prázdnotu, zažene hlasy, zlikviduje depresi. Boží pokoj – blízkost s Bohem, Duchem svatým je řešení na problém s čímkoliv, co nás trápí. Boží pokoj, který převyšuje všechen rozum, bude střežit vaše srdce i vaši mysl v Kristu Ježíši říká Bible.
Boj s depresí
Boj s depresí je boj. Boj s Bohem má ale jednu úžasnou vlastnost, není to už předem prohraný boj, ale boj vítězný. Konečné vítězství nad depresí přijde, dříve nebo později. Pozor ale na dva spojence deprese, kteří jí dokážou vrátit do života, pokud se jich budete držet. Ti dva jsou příbuzní a jmenují se Neodpuštění a Sebelítost. Neodpuštění i sebelítost pracují ruku v ruce. Musíte odpustit, ostatním i sobě. Možná Vás to překvapí, ale odpuštění je stejně důležité, jak pro toho komu se odpouští, tak i pro toho kdo někomu odpouští (možná i víc).
Odpusťe, jinak vás sebelítost strhne zpátky!
Duch svatý je dostatečně silný partner – pokud máte tohoto partnera uvnitř sebe, není tam prázdno. S ním nemá šanci obstát cokoliv jiného, ani deprese! Moc Boží přítomnosti převyšuje i rozum, všechno, co jste poznali. Prostě poproste Boha o odpuštění hříchů, přijměte Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele a poproste o přítomnost Ducha Svatého ve svém životě. Upřimná prosba nezůstane u Boha bez odezvy. Nebojte se a věřte! Ježíš Kristus je vítězem i nad depresí.
Deprese příznaky
Deprese má spoustu typických příznaků. Okolí nemocného ji může vnímat jako lenost, ale člověk postižený depresí prostě jen není schopen jakékoliv činnosti. Deprese se řadí mezi poruchy nálady. Od obvyklého smutku či splínu, který zná jistě většina z nás, se liší svým dlouhodobým trváním, několikanásobně vyšší intenzitou a v podstatě zanedbatelnou příčinou.
- Nejmarkantnější příznaky deprese:
* pociťujete dlouhodobý smutek
* trápí Vás úzkosti
* cítíte svíravý pocit na hrudi
* snadno se unavíte
* do ničeho se Vám nechce
* přepadají Vás černé myšlenky
* obviňujete se i z banálních věcí
* těžce se Vám spí, nebo nespíte vůbec
* přes den naopak spíte až moc
* časté (neustálé) polehávání a posedávání
* jste pesimističtí, bez energie, neklidní a nervozní
Deprese má ale i další příznaky, které jsou stále spojeny s nechutí cokoliv dělat, kohokoliv poslouchat. Špatně se soustředíte, jste oslabení.
Rozlišujeme tři stádia depresí – lehké, středně těžké a těžké. Při středně těžkých depresích jsou již běžné denní aktivity pro pacienta již téměř nezvladatelné. Těžká deprese je typická beznadějí, nemocný má maximálně pokleslou sebedůvěru a výjimkou nejsou sebevražedné myšlenky. V nejtěžší fázi deprese má pacient v mysli jen jedinou myšlenku. Je pevně přesvědčen o své vině a je nutkán se potrestat – skoncovat s vlastním životem. Spolu s tímto projevem je společný naprostý nezájem o své okolí, své blízké, o sebe. Nevykonává žádný pohyb, může odmítat i potravu.
Mezi charakteristické znaky patří depresivní myšlení, depresivní emoce, depresivní chování a tělesné příznaky.
V depresi se objevuje charakteristický typ automatických negativních myšlenek. Automatické myšlenky jsou takové, které člověku přicházejí na mysl a on nad nimi dále nehloubá. Přijímá je, aniž by uvažoval, zda jsou pravdivé nebo ne. Má prostě pocit, že pravdivé jsou a dále je logicky nerozebírá. Mají tendenci tvořit řetězce. (Podobně jako v poruchách přijmu potravy). Tyto myšlenky mohou být depresivní (“Nikdo mě nemá rád.”, “Nestojím za nic.”, “Jsem hloupá.” “Proč já mám v životě takovou smůlu?”) nebo úzkostné (“Co se stane, když se mi to nepodaří?” “A co když to na mně všichni poznají?”) Typické depresivní automatické myšlenky zahrnují negativní hodnocení sebe, negativní hodnocení okolností a negativní vize do budoucnosti.
Depresivní lidé mají nepřetržitě nepříjemné negativní myšlenky a každá z nich napomáhá udržování deprese. Tyto myšlenky však nejsou založeny na objektivních faktech, ale odrážejí skutečnost zkresleně, zveličeně, katastroficky a jen černě. Tyto negativní myšlenky mohou člověka izolovat od aktivit, které by mu pomohly, aby se cítil lépe. Výsledkem je, že se stále více oddává tvrdé sebekritice, např. že je líný, nezodpovědný, k ničemu, což způsobuje, že se stále cítí hůře. Každý člověk, tedy i ten, kdo depresi neprožívá, mívá občas negativní depresivní myšlenky. Obvykle je však pouští z mysli. Člověk v depresi je má však stále – kdykoliv myslí na svou vlastní hodnotu nebo schopnosti. Mezi depresivní emoce patří smutná nálada, plačtivost, úzkost až panika, rozmrzelost, podrážděnost, zlostnost, sebelítost, neradostnost, neschopnost se těšit, pocity vztahovačnosti apod. Depresivní emoce mohou trvat krátce, ale i týdny a měsíce.
Depresivní chování zahrnuje celou řadu různých projevů. Od pláče, přes nerozhodnost, odkládání činností, celkovou zpomalenost při nedostatku energie, nesoustředěnost a roztěkanost, netrpělivost, uzavírání se do sebe, vyhýbání se kontaktům, pasivitu až po monotónní depresivní řeči, naříkavost, sebelitování, neustálé stěžování si na příznaky a sebevražedné pokusy. Faktem je, že unést depresi je těžké. Sám depresivní mívá následně pocity viny a vzteku na sebe za své chování, což vede k dalšímu stupňování deprese.
Zdroj: Ján Praško – Co je deprese a jak se léčí – stručný průvodce pro pacienty, nakladatelství Triton