Přečteno 960 krát.

Víra, to je slovo označující vnitřní přesvědčení člověka o tom, že něco je správné a pravdivé. Pokud je víra upřímná, určuje chování člověka tak, že se snaží žít v souladu s informacemi kterými věří.

Hodnota víry je určena tím, zda-li informace, které jsou předmětem uvěření, jsou zároveň i pravdivé. Pokud totiž pravdivé nejsou, nemají žádnou reálnou hodnotu ani pro člověka, který se jimi řídí. Může se tak z ní stát nástroj Manipulace.

Malý příklad:
Přijíždí ke mně autobus do Prahy, ale já upřímně věřím, že jede do Liberce. Asi jsem se nepozorně podíval. Uvnitř autobusu slyším lidi, jak se dohadují, kam autobus vlastně jede. Slyším názory, že do Liberce, nebo do Karlových Var, zaslechnu i Prahu. Můžu vést s lidmi diskuzi kam vlastně jedeme.
Ale diskuze ani má víra v cestu do Liberce nic nezmění. Prostě se do Liberce nejede. Jediné, co můžu udělat správně, je pečlivě sledovat podle okolí, kam to všichni jedeme a hledat pravdu. A při prvním důkazu, že jedeme do Prahy, zahodit své přesvědčení, že jedeme do Liberce, přijmout pravdu a podle toho jednat.

Víra neznamená věřit slepě

Satanovo taktikou změny významu Biblických slov byl pozměněn i význam slova věřit. Dnes se to převážně chápe tak, že si nějaký člověk vytvoří v hlavě jakousi iluzi („víru“) a tomu prostě a bezdůvodně věří. Tak to ale s Bohem, Biblí a Pravdou není. Bohu můžeme důvěřovat (věřit), protože nikdy nelže!

Bůh nikým nemanipuluje a odpoví na všechny otázky Pravdu

Pravou vírou můžeme věřit na základě toho, že je to pravda. Ostatní víry se musí věřit pouze na základě toho, že to někdo řekl, nebo že si to myslíme.

Ježíš říká „Já jsem pravda“ (Nemá nejmenší důvod rozehrávat složitou hru plnou intrik a tajemství, kterou by tě chtěl o něčem lživě přesvědčit.) Všichni ostatní musí lhát, manipulovat a používat mnoho logických a slovních pastí. Velmi často se takoví také rádi skrývají za Ježíšovo jméno.
Nejznámější příklad toho jak lež může být převlečená za pravdu je příběh o stromu poznání v rajské zahradě. Tento příběh ukazuje demonstraci Boží pravdy a Satanovo lži. Bůh nelhal, lidé po okusení ovoce ze stromu poznání nastoupili neodvratně cestu ke smrti, ocitli se v proudu Času. Z hlediska jejich krátkodobé perspektivy ale měli pocit, že Satan nelhal, protože ihned nezemřeli…
Tento příběh z Bible demonstruje lidem principy Satanovo lži a jednoznačně ukazuje, že Bůh mluví pravdu (i když to lidé rozumem nechápou). Samotný příběh a informace v něm obsažené jsou jasně pochopitelné pro lidi z jakéhokoliv času.

VZPOURA ČLOVĚKA PROTI STVOŘITELI – — Touha po bohorovnosti – Člověk podlehne svůdci a chce být roven Bohu. Poznává však jen svou bídu.

1  Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“
2  Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme.
3  Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.‘“
4 Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti.
5  Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“
6  Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.
7 Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.

— Trest i milost – Za svou neposlušnost je člověk potrestán, svůdce proklet; mezi ním a člověkem bude trvalé nepřátelství.

8  Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě.
9  Hospodin Bůh zavolal na člověka: „Kde jsi?“
10  On odpověděl: „Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“
11  Bůh mu řekl: „Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“
12  Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“
13  Proto řekl Hospodin Bůh ženě: „Cos to učinila?“ Žena odpověděla: „Had mě podvedl a já jsem jedla.“
14  I řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protožes to učinil, budeš proklet, odvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach.
15  Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“
16  Ženě řekl: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“
17  Adamovi řekl: „Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení.
18  Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny.
19  V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš.“
20  Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých.
21  Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je.

— Vyhnání ze zahrady – Bůh zabraňuje neposlušným jíst ze stromu života, a tak chrání člověka před naprostou zkázou.

22  I řekl Hospodin Bůh: „Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky.“
23  Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat.
24  Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.