Přečteno 1087 krát.

Ukradené vánoce  je název kresleného filmu od Tima Burtona, ale je to zároveň pravdivý výrok. Tyto svátky jsou opravdu ukradené. Komu? Abychom našli odpověď musíme se vrátit do minulosti.

Svátek který dnes nazýváme vánoce, vychází z tradice uctívání démonů (mocností přírody a bohů) která byla lidmi velmi oblíbená (stejně jako je dnes). Aby se tento nejvýznamnější pohanský svátek slunovratu mohl i nadále slavit v (té době nově) křesťanských zemích, považovaly (církve) křesťanské Církevní organizace za nutné vytvořit nějaký kompromis. Změnily tedy tento svátek tím, že mu byl přidán biblický význam. A jelikož se jednalo o velkolepý svátek, byla mu přiřazena jedna z velmi významných Biblických událostí, která ale postrádá přesný časový údaj a tou je narození Ježíše. (Narození Ježíše dle okolností zmíněných v Bibli  je jaro, rozhodně ne 24 prosinec!)

Historie vánoc

Asi dle data nejstarší z těchto svátků pochází z pohanského Babylona. Germánské kmeny zase o zimním slunovratu uctívaly démona (boha) Wotana. Podobně i Keltové ozdobenými stromky či větvemi uctívali démona (boha Slunce) a jeho věčný život. Zimní slunovrat (20.–23. prosince) (Yule) je období, které bylo pro Kelty obdobím radosti, neboť dochází k ukončení nadvlády noci a k moci se opět dostává světlo, které je předzvěstí jara a tím i nového života. Symbolem pro toto období bylo Yule Log, tedy Vánoční poleno, které by mělo být z dubu (případně jasanového nebo bukového dřeva), tedy pevné a silné zdobené jmelím a cesmínou.

Později byly zároveň s polenem páleny i červené svíčky jako symbol pohanství a čarodějnictví. Obřad začínal zapálením posvátného ohně, což byl velký obřad celého společenství. K zapálení polena se používaly třísky z polena minulého roku, což mělo symbolizovat pokračování sil předávaných polenem. Podle tradice, aby bylo dosaženo potřebného vlivu nadpřirozených sil, muselo poleno pocházet z pozemku vlastníka, případně jej musel věnovat přítel. Od hořícího polena se zapalovaly další ohně v domě (svíce, louče). Shořelé poleno, tedy jeho popel byl rozdělen mezi Zem a Zvěř, tedy neživé a živé, čímž se měla přenést jeho síla a zajistit hojnost hospodáři. Z nespáleného zbytku byl vyroben klín do pluhu pro první jarní orbu. Zuhelnatělé zbytky Vánočního polena našly použití jako amulety proti přírodním živlům, bleskům, požárům aj. Se změnou lidského obydlí již nebylo možno dále udržovat původní tradici pálení polena podle keltského zvyku. Důvodem bylo sídelní bydlení ve městech a i změna způsobu vytápění, kdy byla otevřená ohniště (krb) nahrazena kamny s menší plochou topeniště, do které se poleno prostě nevešlo. Tradice Vánočního polena však byla stále silná a lidé hledali náhradu.

Výsledkem byla transformace klasického dřevěného polena do podoby pokrmu, který tvarem připomíná poleno. V dnešní době je výsledkem proměny Vánočního polena do tvaru rolády, tedy cukrářského výrobku. Také vánoční stromky měly ochranitelskou funkci. (Dle keltské a i jiných tradic). Ozdobené větve rozdávali i koledníci. V některých krajích se také zavěšoval nad štědrovečerní stůl ozdobený malý stromek, ovšem špičkou dolů. Obdobně je na tom vánočka a všechny další vánoční symboly, kdo má zájem, určitě si  může vyhledat další podrobné informace na které zde není místo. Tradice zdobení stromku tak jak ji známe dnes pochází z německých měst. Zpočátku nebyl zdoben svícemi. Jedna z prvních zpráv o ozdobeném osvětleném stromku v místnosti je v brémské kronice už z roku 1570. Ujímá se nejprve ve městech, poté na venkově, většinou ho přijímají dříve protestanté než katolíci.

Tradice vánočních svátků byla natolik silná a oblíbená, že se jí k moci nastupujícím Církevním organizacím nepodařilo vymýtit a tak tento pohanský zvyk kompromisně upravili „ke své podobě“. Keltové, Germáni a Slované tak ve svém náboženství mohli dál oslavovat tento den slunovratu a tak i v současné době se tento zvyk udržuje.

A tak tyto pohanské symboly stojí na sklonku roku uprostřed většiny lidských obydlí po celém světě. Lidé tím, (většinou nevědomky) uctívají démony, znesvěcují okultními rituály a předměty své domovy. Neznalost duchovních zákonů však nikoho neomlouvá, to platí stejně jako u lidského práva…

Pohanské symboly, tedy démonické symboly určené k označení místa pro démona  (stromeček, dárky, rolády, vánočky, cukroví, svíčky a tak podobně)  a pohanské rituály (vánoční věštby) jsou (a provádí se) v tomto období skoro v každé domácnosti, dokonce i lidé bez domova „slaví“.  Démoni nikdy nebyli přátelé lidí a jejich uctívání nikomu nepřinese nic dobrého ať už si o tom myslí cokoliv! Média útočí na mysl a emoce. Demonstrují jak se lidé mají mít rádi, jak mají být na sebe hodní, jak se mají dělat dobré skutky a podobně. To vše, aby si to o to víc protiřečilo se skutečností.  Psychická zátěž, napětí, stres, deprese následně vyvolávají agresivitu, zlobu, přecitlivělost, smutek, sebelítost a bezohlednost.

Je to druhá morálka v praxi. Tak útočí duch bezbožnosti na lidstvo, neboť zlo se rádo tváří jako dobro.