Přečteno 1015 krát.

Žalm 23;5 Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš.

 

Myslíte, že by se člověk, který poznal takto svého Zachránce, vracel zpátky k odpadkům na ulici?

Když jsem měla možnost zvažovat, jaký byl můj život před tím, než jsem požádala Ježíše, aby vstoupil do mého srdce, a potom, napadlo mě jedno zajímavé přirovnání. Mé dřívější hledání bylo jako počínání hladovějícího, který nemá, kam by šel, a tak se snaží uživit z toho, co najde na ulici, co jiní lidé odhodili. Není to život, ale živoření. A pak najednou přijde  Někdo….vezme toho hladovějícího za ruku, a odvede ho do místnosti, kde stojí bohatě prostřený stůl, jako svatební tabule. Nejen že se ten člověk může najíst dosyta, ale jeho Zachránce mu říká, že tahle tabule tady bude pořád, nikam nezmizí a jídla z ní neubude.

Myslíte, že by se člověk, který poznal takto svého Zachránce, vracel zpátky k odpadkům na ulici? Boží láska nikdy nezmizí, je tady pro nás vždycky. Nemusíme živořit, Bůh dává život.