Aby mohly Mocnosti ovládat konání živých bytostí, musí nimi manipulovat, tedy ovládat jejich chování mimo jejich vůli. U zvířat je takový způsob ovládání jediným prostředkem, jak je provést úspěšně všemi úkony života (krmením, plozením a podobně).

Složitější problém je ale u člověka, (tedy u bytosti odrážející vlastnosti Boha) který vlastním mýšlením velmi často stojí proti tomu, k čemu jej nutí Mocnosti (nazývané také pudy, potřeby těla, nebo-li tělesný rozum). Mocnosti musí manipulovat lidským myšlením pomocí mechanizmu vzrušení a následného uspokojení (netýká se jen sexu, ale všech tělesných potřeb) a tak je také člověk v moci pudů a jinak to být nemůže (je tak stvořen Bohem).

Činy podle mechanizmů těla jsou často nutné, ale také jsou v rozporu s Boží Spravedlností. Proto je psáno, že věci těla jdou proti věcem svatým. Činy konané pro vzrušení a uspokojení z Mocností jsou většinou zlé, nespravedlivé, sebestředné a utrpení vyvolávající.

Žít podle těla

Mnoho lidí se svobodně rozhodne žít pouze pro mechanizmus vzrušení a následného uspokojení. Bůh ponechává toto rozhodnutí v lidské svobodné volbě, neboť proto svobodu volby ustanovil, protože své stvoření miluje a dává mu svobodu rozhodování.

Lidské tělo ovládané pudem je produktem pudového chování a samo o sobě nic dobrého a spravedlivého činit nemůže. Lidské smýšlení ale může toužit po čistotě a může toužit po tom konat jen dobré věci, neboť Bůh vepsal do každého srdce měřítka toho, co je dobré a co není (pojmy často označované jako Mravní Zákon). Takto smýšlející člověk toužící po čistotě v sobě tedy objeví zákon, že ač touží dělat jen dobro, jeho tělo přesto dělá zlé a nespravedlivé věci.

Proto se evangelista v Písmu ptá: “Kdo mě vysvobodí z toho hříšného těla? Vím totiž, že ve mně (to jest v mé tělesnosti) není nic dobrého. Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne. Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci. Jelikož tedy dělám to, co nechci, nedělám to už já, ale hřích, který je ve mně. Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo. Ve svém nitru radostně souhlasím s Božím Zákonem, ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech. Jak ubohý jsem člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto smrtelného těla? Díky Bohu – on to udělá skrze Ježíše Krista, našeho Pána! Sám o sobě tedy svou myslí sloužím Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hříchu.”

Jak můžu být i v těle před Bohem Stvořitelem čistý a spravedlivý

Víra v Boha Stvořitele, v Božího Syna a tedy i víra v pravdivost Evangelia je počítána za Spravedlnost.

Je Božím plánem, že lidské tělo je smrtelné, ale lidská duše je nesmrtelná až do Božího Soudu. V Boží dokonalé spravedlnosti se každý člověk může rozhodnout, zda chce zemřít se svým hříšným tělem věčnou smrtí, nebo zda chce být od hříchů těla vysvobozen a žít věčně (tedy mimo Čas) společně s Bohem, pro což byl stvořen. Samozřejmě že ne v tomto těle, které je odsouzeno k zániku.

Dobrá zpráva (evangelium) říká jasně, že od hříchů našeho těla, které jsou nutné pro naši svobodnou volbu, nás Bůh spasí skrze přijetí Božího Syna Ježíše Krista jako našeho Pána. Spasení je svobodné rozhodnutí následovat Pána a souhlasit s faktem, že žít podle těla vede k věčné smrti a radostně očekávat vysvobození z hříchu.

Bůh je si samozřejmě vědom, že lidské tělo je produktem pudového chování a nemůže bez něj existovat. Proto pudové chování sice nenávidí a odsuzuje, ale také bezpodmínečně odpouští. Toto je velmi důležité, neboť pudovost těla se nedá odpustit jinak než bezpodmínečně a konečně.

Jediné, co člověku stačí k vyrovnání tohoto jinak nesplatitelného dluhu vůči Bohu, je Odpuštění přijmout a vnitřně svůj hřích odsoudit.  Postavit se již v tomto  těle proti němu v lítosti a pokání. Jde o to pochopit, že uspokojování potřeb těla není základem ani konečným cílem naší existence a přijmout tento fakt.

Pozor oblíbené manipulativní lži! Napomáhači zlého se vás budou snažit obelhat, používají následující LŽI:

  • že na to, aby člověk mohl být spasen (smířen s Bohem) a vzat do věčného života musí nejdříve “skoncovat s hříchem” (tím je ale myšleno pudové, tělesné chování). Jelikož to není možné, nejde tato podmínka splnit a tudíž by nikdo nebyl spasen pokud by se na toto čekalo. Tento slovní obrat je záměrným zkreslením podobně znějícího, ale pravdivého tvrzení, že je nutné minutí se cesty k Bohu (hříchu) v sobě odsoudit a skoncovat s ním!  Evangelium říká, že přijetím Božího Syna za svého Pána při ponoření (křtu) se zrodí nová bytost z Ducha, která nezemře s tělem (věčnou smrtí).  Lháři vás ale budou nutit do nesplnitelné podmínky, a tou je, abyste se stali bezhříšnými tělesně, což je nemožné! Budou se snažit vás dostat do této pasti, ale nevěřte jejich lžím.
  • že je nutné Bohu přísahat. budou se vás snažit donutit ke lhaní a falešným přísahám Bohu proto, aby vám ublížili a dostali vás do Božího hněvu. Lháři hanebně škodí tímto způsobem. Budou se snažit vás donutit k tomu, abyste lhali o své hříšnosti. Sami se budou prezentovat jako dokonalí, což je lež, ale vás to bude nutit se k tomuto vzoru přiblížit a také lhát. Budou vás nutit, abyste přísahali Bohu, že už nebudete nikdy hřešit (jednat podle těla). Zlí lidé vás tak donutí přísahat Bohu něco, co nemůžete nikdy splnit, a proto budete přísahat křivě. Nevěřte zlým lidem a lhářům.
  • všemožně se budou snažit argumentovat, že Boží odpuštění není bezpodmínečné. Dělají to proto, aby poté sami za sebe mohli klást nesplnitelné podmínky a dostali vás tak do pasti.

příbuzný článek:

Pokání, Hřích, Blud



j red - Sex, Tělesno, Touha, Vzrušení, Uspokojení a jejich vztah k Hříchu Přečteno 6349 krát.
Translate »