Nástup Druhé Morálky ve 21. století

Je psáno, že nejprve musí nastat odstoupení od Boha. Tuto větu si Církevní Organizace vykládají jako odliv členů z jejich vlastních řad, což je manipulativní interpretaceVšeobecné odstoupení od Boha se samozřejmě týká VŠECH lidí, nejen těch, kteří věří v pravého Boha nebo navštěvují nějakou Organizaci.

Odstoupení od Boha znamená úplné odstoupení lidí od Bohem daného způsobu života, tedy nastolení Druhé Morálky v Unisexové společnosti.

Používání elektronické komunikace mění křehké postoje lidí ve vztazích. Vztahy se pak rozpadají protože jsou neúnosně složité a ponižující

Díky tomu, že elektronická netělesná komunikace přináší do křehké rovnováhy lidských vztahů prvky neslučitelné s lidskou přirozeností (například možnost neustále sledovat kohokoliv), jsou veškeré vztahy zcela vykolejeny. Díky tomu, že elektronika přináší úplně jiné možnosti v rodiných a mezipohlavních vztazích, musí lidé postupně zaujmout ke vztahům NOVÝ POSTOJ. Tento nový postoj potom činí vztahy nesnesitelné. S tímto problémem se první setkají společnosti, které elektroniku používají nejdéle. V průběhu 2010-2016 tedy tento jev nejvíce popisuje Japonsko.

Připomeňme, že Bohem dané podmínky lidského života nejsou “povinné”. Jsou dobře míněnou radou, jediným návodem, jak žít v mezích tělesných možností co nejvíce spravedivě. Nikdo ale nemusí Boží doporučení dodržovat a proto nastupuje Druhá Morálka, která se řídí ďábelskou logikou v kombinaci s tělesnými pudy řízenými Mocnostmi. Druhá Morálka generuje podle logiky správné, ale ve skutečnosti pro člověka traumatizující společenské prostředí zcela odporující Boží spravedlnosti. (Bezbožné prostředí, tedy odstoupení od Boha)

Mezi základní rozpory mezi Bohem daným doporučením a učením Druhé Morálky:

  1. V současnosti platí ideál úplné společenské rovnoprávnosti pohlaví, což v podstatě znamená zrušení role Muže a Ženy ve společnosti a zánik Otcovství jako příjemného pocitu muže, dětí i ženy. Bůh naopak říká, že žena musí být ve všem podřízena SVÉMU muži. (a muž jí má milovat jako součást svého těla)
    1. K tomu patří nedílně i snaha a ideál unisexového vzhledu lidí, aby muž nevyčníval vzrůstem a silou nad ženou zjevně v přirozené autoritě.
    2. Zapomíná se na fakt, že u muže končí biologická úloha při rozmnožování vypuzením semene, kdežto u ženy až porodem dítěte. Tím je mužská a ženská sexualita zcela nesrovnatelná, neboť co je pro muže završením je pro ženu počátkem.
  2. Bůh vyzývá ženy, aby si NEVYNUCOVALY mužovu lásku, ale počkaly až přijde sama. Dnes ženy činí přesný opak. Přímo vyhledávají muže, vybírají je pouze podle svých pudových měřítek a úplně si myslí, že láska je ten pocit, když se jejich tělo připravuje na pohlavní styk.
  3. Bůh říká, že žena byla stvořena jako ozdoba muže a nikoliv naopak. Dnes ženy vyhledávají muže tak, aby jim byl ozdobou. Potřebujou se jimi chlubit mezi ostatními ženami. Unisexová společnost navíc ženám vnucuje představu, že hlavní ctností kterou od muže potřebují, je fyzická krása. Díky rovnoprávnosti vlastně ani jinou ctnost nepotřebují.
  4. Boží člověk miluje Pravdu kvůli faktu, že je pravdivá. U bezbožné většinové společnosti je ale tento přístup k Pravdě zcela odporný. Bezbožná společnost vyznává, že každý může mít svou vlastní představu o realitě a Pravda je něco odporného, protože nedává nikomu možnost žít v iluzi. Žití ve vlastní iluzi je v Druhé Morálce považováno za výhradní právo každého, neboť to diktuje Humanita. Kdo odmítá iluzi, tedy kdo tíhne k Pravdě, je pronásledovám z porušování svobody každého vybrat si vlastní iluzi.

Nyní si vyjmenujme, co vede k tomu, že přichází Druhá Morálka:

  • Mobilní komunikace, která nuluje lidské soukromí a svědomí a představuje naprosto zásadní změnu v lidském životě, která nemá žádné srovnatelné obdoby v historii. Viz: Polovojenský režim mezilidských vztahů. Terror mobilních telefonů. Syndrom offline depreseTechnologiemi vynucená nová lidská práva. Je zarážející, že světská média uvádějí používání mobilů a sítí jako “zcela přirozené i pro děti”. Zde se lidem plete pojem NEVYHNUTELNÉ se slovem PŘIROZENÉ.
  • Potlačení významu odpovědnosti a povinnosti v mezisexuálním vztahu. Vztah mezi mužem a ženou vedoucí k manželství je nově chápán jako “nepovinná zábava” a partnerství ve vzájemném uspokojování. Ideálem jsou partnerské děti, které nemají konkrétního otce. Žena vůbec nebere v potaz, že její hlavní odpovědností je být věrna muži který by pro ni udělal vše a skutečně jí miluje. Místo toho většina žen otročí mužům, kteří o ně nemají konkrétní zájem.
  • Přijmutí myšlenky ďábelské logiky, že lidé jsou si rovni bez ohledu na své pohlaví a sexualitu. Že tedy rozdělení člověka na muže a ženu nemá společenský význam, ale je pouze rozmnožovací nutností.
  • Přemíra informací, které člověk konzumuje, vedoucí k záměrnému útěku člověka do řízené nevědomosti a Myšlenkové zkratky. Člověk zahlcený informacemi je snadným terčem manipulace. Je náchylný ke zkratkovitému myšlení. Únik k iluzi jednoduchosti, kde ale je každý přeci jen zcela řízen nejhlasitějším a nejvíce obtěžujícím názorem z médií. Sama obrana proti příjmu dalších informací paradoxně vede k tomu, že je člověk snadno ovladatelný, protože automaticky přijímá jen ty informace, keré jsou nejvíce hlasité. (Například člověk co nemá názor na vznik člověka musí přijmout evoluční a jiné teorie, protože časopisy, škola, věda a televize o tom nepřetržitě pořád mluví a není možné se tomu vyhnout)
  • Dívčí přijímání nereálných příběhů z obrazovek, které se biologicky do podvědomí zapisují jako realita. To díky zrovnoprávnění společenského postavení činí společnost zcela závislou na tom, jaké fantazie a iluze má ta část unisexových obyvatel, která rodí a vychovává další generace.
  • Systematicky chybné vlastní přeceňování vlastní hodnoty u dívek, (internetové superego) které z počtu svých sociálních kontaktů a ze žádostí o komunikaci na Internetových seznamkách usuzují, že hodnota jejich osoby je nedozírná.
  • Chybný pocit dívek, že potencionálních věrných partnerů jsou stovky a tisíce, daný způsobem internetové komunikace. Ve skutečnosti je to často stěží jeden nebo žádný.

Nové společensko-sociální jevy Druhé Morálky

Nutno podotknout, že všechny níže uváděné jevy spolu velice úzce souvisí, proto jsou jednotlivé body spíše pojmenováním některých nejvíce patrných dějů. Rovněž nezapomínejme na jev, kdy se lidé s hlubokou nespokojeností se svým životem pokouší nalézt rovnováhu v démonických učeních, v zasvěcování se démonům a v esoterice a magii obecně.

Ženy ucházející se o muže a příkoří z toho pramenící

Tak jako muži se uchází o ženy přirozeným a přirozeně přijatelným způsobem, dvoření žen mužům nepostrádá nikdy silně ponižující aspekt. Je to dané faktem, čeho se muž i žena snaží dosáhnout a jakým způsobem. A také, jaký má celé dvoření zamýšlený cíl.

Přirozené dvoření je to, co je opěvováno v umění, pohádkách a bájích. Muž se ženě předvádí proto, že si jí vyhlédl pro životní plán. Dlouhým trváním svého zájmu stvrzuje své vážné rozhodnutí. Během dvoření si muž připravuje reálný plán života se ženou a sám se utvrzuje, že ona vyvolená je opravdu tou pravou. Žena naoko odmítá, ale dává naději, čímž zkouší mužovu trpělivost a skutečný záměr společného života.

Žena při dvoření se muži nabízí své tělo muži k sexuálnímu uspokojení. Tím dosahuje téměř vždy úspěchu, protože se jedná o tělesnou automatickou reakci. Žena, která se chce pářit, snadno přiláká muže. Samozřejmě muž podlehne své přirozenosti a splní tento úkol páření, ne nepodobný tomu, když žena slyší plačící opuštěné dítě a běží ho opatrovat. Nepříjemné překvapení nastává u neinformovaných žen, které jsou překvapeny, že takto ulovený muž NEpovažoval tuto událost za své vlastní rozhodnutí žít s touto ženou rodinný život.

Dvoření se žen tak v praxi vypadá, že okolo pro ženy atraktivního muže vzniká skupina žen, které se pomocí nabízení svého těla a často i různými hmotnými dary snaží vybojovat mužovu náklonost. Velmi přitom napomáhá fakt, že mladé ženy budou k seznamování používat v naprosté většině případů netělesné INTERNETOVÉ SEZNAMKY.

Představa o životě odvozená od nereálné fikce televize a médií

Ženy si vybírají podle své iluze a podle fantazií, které jsou až příliš často pro muže zcela bláznivé a nikdy by se do nich nechtěl zapojit. Motivací této dvořící se skupinky žen je fakt, že jedna z té skupiny má šanci vyhrát. Často o sobě vzájemně vědí a v této fázi dvoření se tiše tolerují.

Znamená to tedy i to, že ženy se převážně uchází o někoho kdo je nechce, ale kdo je může snadno zneužívat libovolně dlouho. To v přeneseném významu znamená, že těmi muži, kteří by s nimi chtěli žít, se ženy nezabývají, neboť jejich zájem o ně je jim přítěží.

Nastává zde ale paradox, kdy skupina žen ucházejících se o jednoho muže svým nadbíháním působí přesně to, co nechtějí. Tedy že obletovaný muž necítí potřebu mít nějakou konkrétní z nich, když se všechny pořád absolutně nabízí a dávají všechno, ba dokonce z mnoha zvrácených pohledů dávají mnohem více, než by byly ochotné dávat v manželství. Z tělesného pohledu totiž muž mající sex se skupinkou nadbíhajících žen dobře uspokojuje své tělo, kdežto jeho partnerky zažívají jen krátké uspokojení a pak jejich tělo není uspokojeno těhotenstvím a porodem.

Dívky se dnes ve své snaze dvořit se mužům staly neuvěřitelně tolerantní vůči ponižování z mužovy strany. Jinými slovy, komu se žena dvoří, odpustí oplzlosti, urážení, ponižování, které by nikdy nikomu jinému netolerovala. To mimo jiné formuje představu dívky o muži jako o hloupém primitivovi, což vede k jevu popsanému dále.

Jakmile je ženám dána možnost svobodně volit, volí VŽDY podle hlasu svého těla, což má pro ně největší rozhodovací hodnotu. Byť se žena snaží přesvědčit své okolí, že hledá kvalitního muže, ve skutečnosti vždy hledá fyzickou přitažlivost a všechny ostatní mužské vlastnosti se snaží podle jeho vzhledu domýšlet skrze své dívčí iluze a představy. Tyto představy jsou ale dnes zcela nepravdivé, vytvořené iluzorní zábavou pro ženy v médiích.

Obzvláště mladé dívky s rozjitřenou tělesnou touhou opravdu NEJSOU žádnými experty na analýzu kvality osobnosti muže. Ba přímo naopak, pohlavně roztoužená dívka má úplně posunuté meze vnímání směrem k toleranci veškerých negativ a u muže nepozná prakticky nic. Byť tedy takové dívky o sobě dávají vědět jak si “umí vybírat”, prakticky to znamená že v roztoužení nebudou brát na lidský rozum žádný ohled. Jinými slovy, roztoužená dívka je prakticky nejlépe obelhatelným člověkem, neboť slyší jen to, co chce.

Solečnost svým učením zmenšuje ženám počet důvodů, proč si pořídit muže

Navíc unisexová společnost prakticky definuje, že žena potřebuje muže buď kvůli příjmu peněz a nebo kvůli sexuálnímu potěšení. Žádné další ctnosti unisexová společnost NEpožaduje a pokud si je ženy představují, tak jsou vždy nereálné, naučené podle nesmyslných televizních seriálů a časopisů. Tak jak jsou muži dívkam představováni v televizi, tak muži žít nechtějí a nemohou, nevyvolává to v nich žádný pocit Otcovství.

To co je přijímáno očima bere lidské podvědomí jako realitu

Zde je nutné zmínit fenomén, kdy vše co přijímá člověk očima je v myšlení nejprve považováno za realitu a teprve potom rozum rozpoznává, že je to jen filmový klam, jen příběh podle scénáře. Jelikož se filmy a seriály (kvůli požadované zábavnosti) vždy točí o neobvyklých nebo zajímavě neuvěřitelných a nereálných situací, mladí lidé přijímají očima převážně nereálné a vysněné chování lidí z televize. Obzvláště mladé dívky mají nasledované chování lidí které považují za NORMÁLNÍ a PŘIJATELNÉ pouze z nereálných a přehnaných příběhů z televize. Tím dochází k umělému vytváření nereálných představ o mezilidských vztazích.

Viz článek: Internetové Seznamky

Jev “předání zodpovědnosti o osud lidstva” do rukou dívek

Aby mohla lidská společnost za několik let ještě vůbec existovat, musí současné dívky porodit nové lidi. Bez ohledu na to, jaký vztah mají dívky k mužům a co po nich chtějí, jejich tělo se hlásí o nutnost oplodnění jakýmkoliv způsobem. Je to přirozený mechanizmus Mocností života.

Ve filmech a televizních seriálech určených pro dívky se to pak projevuje jasnou tendencí zobrazovat chlapce a muže jako hlupáky a prosťáčky, kteří se chovají podle jasného schématu jako automat s jednoduchým předvídatelným programem, a dívku coby hrdinku příběhů, která vede všechny myšlenky a “bojuje” za jakousi “spravedlnost”, která se ale dá definovat pouze nějakou dočasnou tělesnou spokojeností nějakých lidí.

To evokuje představu ženy, která využívá moderní technologie k zajištění “tělesného pohodlí” všech. Ženy to uplatňují bez limitu i tehdy, kdy jejich snahy působí rozkladně na vztahy a opečovávané lidi dokonale obtěžují. Žena neomezeným způsobem chce kontrolovat svého partnera a své děti, čímž jim neumožní ani vydechnout.

Upevňuje se tak představa dívek o důležitosti jejich rozhodování, která pak působí to, že vztah muže s nimi je ještě více složitý a ještě více PONIŽUJÍCÍ. To samozřejmě znamená rozvrácený život žen a jejich trvalé celoživotní neštěstí a nespokojenost.

Jev “určování mezí normálního rodinného života” podle nesmyslných fantazií mladých dívek naučených z filmů a seriálů

Tak jako za různých režimů a společenských vývojových etap určovaly meze normálnosti různá učení různých typů, přichází nyní něco zcela nového, co ještě nikdy nemělo obdoby: Společenské normy se budou určovat podle iluze mladých dívek, kterým je tato iluze vnucována v rámci “mediální zábavy”. Dívky, které jediné zajištují přežití společnosti výchovou nové generace lidí, mají před očima místo reality převážně jen záměrně fiktivní svět médií, který je fiktivní a přehnaný a nereálný právě proto, aby byl zábavný.

Chlapcům, kteří by takové dívky chtěli, pak zbývá buď žít nepřirozený život tak, aby se dostali do mezí dívčích iluzí, nebo mohou začít zcela lhát a klamat dívky tak, jak si to samy přejí. Lhaní se stává základním prostředkem, jak uspokojit dívčí iluze. Nedá se ale takto žít, což dokládají společenské statistiky, které se budou dále zhoršovat až do naprostého rozvrácení mezilidských vztahů.

K tomuto přelomovému jevu nastává z jasných důvodů, které se v historii lidstva ještě nikdy nestaly.

  1. Prvním je samozřejmě celková tolerance toho, že každý může mít svou pravdu. To se zdá jako zcela neškodné a nekonfliktní, takže v tom nikdo neshledává problém. (i když je zcela zřejmé, že pořád platí, že své názory protlačí ten násilnější a agresivnější).

  2. Druhým je setření společenského významu pohlavní v unisexové společnosti.

  3. Třetím je naprostá dostupnost systémů neomezeně rychlé elektronické komunikace, která lidskému tělesnu propůjčuje vlastnosti démonů.

Je již úplně zřejmé, že sexuální život dívek se zcela zasoustředí na Internetové seznamky, neboť přirozená tělesná touha si vybírat partnera “co vzruší” shledává rychlé vybírání pomocí obrázků na internetu jako mnohem uspokojivější. Ďábelská rychlost elektronického hledání přímo podporuje lidskou NETRPĚLIVOST. I každá dívka chce mít všechno HNED i v životě, nikdo na nic nečeká a nechce čekat. Jakmile nějakou dívku zaskočí nutnost “čekat”, začne okamžitě znova vyhledávat partnera který je dostupný hned. Tak jako nedonutí nic lidi vystoupit z aut a znova cestovat na koních, tak nic nedonutí dívky nesledovat internet a žít tělesný život.

Jev vzniku iluze, že “jsem velmi žádaná a můžu si vybírat” podle anonymních hodnocení a žádostí o kontakt na INTERNETU

Dívky jsou a budou díky nevhodnosti zapojení elektronické komunikace do tělesných vztahů vystaveny trvalé iluzi, že zájem o ně je obrovský. Že žít s nimi je to hlavní a jediné, co muž chce a potřebuje. I díky televizní zábavě a médiím obecně získají nezlomný pocit, že každý, ke komu projeví náklonost, musí být poctěn takovým způsobem, jako by dostal ten největší dar, kvůli kterému bude dělat celý život cokoliv a celý život tomu obětuje. Je to taková pradávná dívčí romantická představa z filmů, která ale nyní přerůstá v pokroucenou iluzorní realitu.

Převažující je také dívčí pocit, že mužů je podstatně více, než jich. Byť z hlediska čiré matematické jistoty musí na každou dívku připadat přibližně jeden muž, díky způsobu chování lidí v netělesném internetovém prostředí dívky získávají pocit, že na každou z nich připadne mnoho mužů. Takto přesvědčené ženy zvolí agresivní taktiku seznamování kdy eliminují ty muže, co jim podle jejich fantazie nevzrušují a vrhnou se na ty nejvzrušivější. Tím pádem si většinou vyberou ty stejné muže a dostanou přesně to, co takto hledají: rychlý anonymní sex.

Ve skutečnosti dívky takové muže nechtějí, přesto je dnes vyžadují

Dívky vyžadují partnerovu absolutní oddanost, mimo jiné i nepřerušitelné trvalé pouto komunikační elektroniky, která je jim záhy protivná, protože takový muž se stává otravným děckem bez vlastního názoru, běhající za sukní. Generuje to dnes běžný paradox, že i když dívky po každém muži vyžadují enormní a trvalý zájem o svou osobu, nakonec se utápí ve vztazích s někým, koho si vybraly a on je s nimi jen proto, že se ho ze všech sil drží a vnucují se. Dívkám vůbec není známo, že vyžadují takový typ vztahu, kdy pro muže je často přijatelnější v takovém vztahu vůbec nebýt, neboť je pro něj ponižující a trvale otravný, neplnící svou přirozenou funkci.

Skutečnost je taková, že rádoby přijatelný stav je možné prakticky pouze předstírat pomocí lží, protože žádný muž nechce, aby jeho manželka působila jako středobod celého jeho dne a jediný subjekt zájmu. I ta sebekrásnější žena nemůže zaměstnávat mužovy myšenky víc než menší část dne. Žena má muže těšit ve společných chvílích, být oporou a doplňením chybějícího místa v duši, nikovliv osou a jediným zájmem. Ženy se ale dnes o tuto centralizaci mužova zájmu na svou osobu velmi snaží, využívajíc k tomu i všechny prostředky elektronické komunikace.

Dívky vystavující své tělo na Internetových seznamkách se velmi snadno a prakticky vždy dostanou do iluze, že jsou velmi žádané a že si můžou tedy libovolně vybírat. Iluze je poměrně dokonalá, protože zůstávají v pozadí skutečné reálné důvody těchto internetových anonymních aktivit. Nesmíme zde zapomínat na to, že po PRAVDIVÉM pojmenování všech internetových jevů se nám mnoho lidských aktivit začne oprávněně jevit jako iracionální sebeklam.

Internetová hodnocení “ženské krásy” ani žádosti o “kontakt” nikoho nestojí déle než několik vteřin aktivity. Tak jako před sto lety byl muž schopen říct třeba jen jedné dívce týdně, že se mu líbí, dnes to každý za večer stihne oznámit stovce dívek pomocí jediného pohybu prstem. A to vše bez jakéhokoliv fyzického kontaktu s druhým člověkem.

Dívky, nabízící na Internetu své tělo většinou tím nejlepším způsobem jsou jako výběr v harému, který nabízí dívčí těla zadarmo. Připomíná to autobazar, kde jsou všechny vozy zdarma, jen každé auto hledá, komu se odevzdá. Je jasné, že takový autobazar by vzbudil vyjímečnou pozornost a každé auto by se mohlo divit, jak je žádané.

Dívky chybně vyvozují, že velké množství internetových hodnocení jejich krásy a žádostí o kontakt jasně ukazuje, že jejich hodnota je velká a že mohou požadovat rozsáhlé kompenzace za to, pokud se někomu ozvou. Že muž, kterého si VYBEROU, bude ochoten velmi mnoho udělat za to, že se mu získalo “té pocty” že byl “vybrán”. Toto je ale krutý omyl.

Nakonec ženy z velkého množství anonymních internetových kontaktů přeci jen odpovídají některým mužům. A to těm, kteří je na obrázcích vzrušují. Vizuální stránka a fantazie zde hraje jedinou úlohu. Zde se uzavírá onen ďábelský kruh, kdy žena z nedostatku skutečného kontaktu stále slevuje na svých požadavcích a nakonec končí jako jedna v řadě u muže, který hodně vzrušuje většinu žen.

Ať ženy uvádějí jakékoliv, byť často velmi vzletné důvody k seznamování, prakticky vždy požadují hlavně sexuální vzrušení. Informací je příliš, v náporu pudů čekajících na uspokojení není možné se zabývat nějakou analýzou informací. Dívky nemají čas stát se odborníky na studium mužského charakteru a ani to není možné. Přesto celá společnost dnes závisí pouze na tom, co považují za normální.

Jev “trvalého zamilovávání se do blbců” není jen povzdech, ale děje se tak z fyziognomického důvodu

Ženy při svém výběru muže velmi dají na “jiskřičku”, kterou v nich pohled na muže vyvolá. Zní to romanticky, ale pravé jméno pro “jiskřičku” je hormonální signál, sloužící jako příprava k pohlavnímu styku se všemi tělesnými projevy s tím spojenými. Velmi často ženu přirozeně vzrušuje mužská nadřazenost. Ve společnosti, která nadřazenost muže nad ženou přímo ZAKAZUJE, tak velmi často žena zamění obyčejný mužův NEZÁJEM či přirozená hrubost za jeho nadřazenost.

Žena tak zkouší milostné vábení na muže, který kromě svého uspokojení nevidí nic dalšího, a tak se k ženě chová zdánlivě nadřazeně, ve skutečnosti s ní pohrdá a je k ní hrubý.  Žena se chvíli cítí podřízená a může prožít uspokojivý pohlavní styk s potřebným pocitem podřízenosti.

Poté nastává velké překvapení, že muž nemá zájem ženu ovládat, ale pouze jí použil a dál už ho nikterak nezajímá. Přesto se žena dále takovému muži dvoří, až nakonec odchází ve skutečném ponížení, velmi často s nemanželským dítětem.

Jev nemožnosti dosažení ženské spokojenosti v životě

Ženy, obtěžkané nejrůznějšími touhami, se budou pořád snažit pochopit a naučit se, jak mají žít, ale nikdy nebudou moci dospět k poznání Pravdy. Pravda bude totiž zakázána už v základním myšlenkovém schématu: Bude považováno za základ Druhé Morálky, že žena se NEmusí podřizovat muži, protože je rovnoprávná. Ženy tak nikdy nepocítí radost z toho, že jsou Ženou, ale budou pořád jen unisexovým občanem s ženskými pohlavními orgány, které je obtěžkávají různými touhami a potřebami, které nepůjdou ukojit.

Ženy vůbec nebudou tušit, že Ženu dělá z dívky její Manžel, který jí vynese z dětské nevinnosti a naivity, zabezpečí jí vlastním vedením, aby se nemusela pořád rozhodovat a hledat, co se svým tělem bude dělat. A že jí Manžel dá jméno a učiní z ní Manželku, která má místo ve společnosti. Tyto principy budou v Druhé Morálce trapné a považované za ponižující, což samozřejmě povede k zániku klasické rodiny manželů a společných dětí.

Všeobecně se bude považovat za rozumné, že ženy se nejprve vypracují v silného samostatného výdělečného unisexového občana, a pak si nějakým způsobem zajistí své oplodnění, aby se uspokojili i po stránce svého plození dětí. To povede k velmi pozdním těhotenstvím, kdy matky budou vychovávat své děti již zcela zlomené neexistencí rodinných hodnot. Těhotenství bude probíhat často deset až dvacet let po přirozeně nejlepší době pro početí dětí. Takové děti už budou vychovávány v čisté Druhé Morálce, kdy rodina a role manželky a manžela bude jen nepochopitelná, vzdálená mytologie.

Jev zániku RODINY manželů a jejich společných dětí, nástup Partnerských dětí, které patří jen matce

První fází zániku smyslu rodiny byly pokusy o manželské smlouvy, které upravovaly promiskuitní chování manželů do tolerovaných mezí. Ve svém výsledku je to ale tak nesmyslné, jako kdyby policista měl ve smlouvě vyhrazeno, do jaké míry může organizovat zločinecké činnosti. Omlouvalo by se to třeba tím, že policista má za celý den plné zuby potírání zločinu a tak se musí malým zločinem sám odreagovat.

Lidé se pokusí pomocí logiky najít řešení tohoto nesmyslu. Vymyslí provozování volných (partnerských) svazků, které svou existencí nestojí proti Humanitě ani proti logice Druhé Morálky. Prostě lidé spolu jsou, v první fázi života je tím myšleno především to, že se dívka uchází o chlapce od kterého chce podvědomě otěhotnět, a když si předstanou vyhovovat, nebo se najde “zábavnější” či “hezčí” protějšek, tak se rozchází. V další fázi života se žena snaží najít někoho, o kom si myslí, že to musí být někdo nový. Podvědomně ale chce, aby tento nový považoval její rodinu za vlastní, aby chránil a zabezpečil její děti. Zde vítězí vždy přetvářka, jak dlouho je muž ochoten předstírat, že cizí děti jsou jeho a žena mu to uvěří.

Po období, kdy končí intenzivní pohlavní život nového partnerského páru tvořeného ženou s dětmi a novým mužem, začnou se objevovat nejrůznější zvláštní problémy, které se u skutečné rodiny nikdy neobjeví. Je to období zjištování, že celý tělesný vztah je postaven na vědomé iluzi, že se jedná o společnou rodinu. Nastává vzájemné obviňování partnerů za zkažený život, které končí vždy stejným zjištěním: Žena zjistí, že muž děti z předchozího vztahu opravdu nepovažuje za své a cítí se v tomto svazku pouze jako zásobovací jednotka. Muž zcela jasně uvidí, že žena s dětmi je úplně jiná bytost než žena bez dětí. Zcela jasně uvidí, že ženu s dětmi může bez problémů vyměnit za jinou ženu s dětmi a pak jen čekat, až znovu dojde ke stejnému konfliktu a bude nutné partnerku znovu vyměnit.

Sexuálně aktivní jedinci se budou pohybovat v těchto partnerských cyklech hledajíc při tom pocit uspokojení. Během této nekonečné řady zklamání a pocitu marnosti budou zoufale vytvářet pravidla chování, které nazýváme Druhá Morálka.

Začlenění sexuální promiskuity a prostituce do všeobecně uznávaných společenských norem Druhé Morálky

Atraktivní lidé nemají o sexuální protějšky nouzi, neboť potenciální partneři si je vybírají jako kvalitu co je zdarmo k mání. Ti méně atraktivní musí za sexuální styk platit či poskytovat jiné výhody svým partnerům. To bude v Druhé Morálce považováno za rozumné řešení, kdy lidé nebudou chtít být na někom závislí ale přitom budou pociťovat palčivou touhu po tělesném uspokojení. Bude to vlastně prostituce, ale bude se všeobecně tolerovat v rámci nového učení a dostane nové jméno.

Tento přístup k sexualitě zcela stigmatizuje sexuálně atraktivní lidi do předurčených rolí, které se v něčem blíží příkladům z říše zvířat. Krásný muž bude obklopen skupinou dívek, které si jej budou částečně nechtěně vydržovat. Krásná žena bude svou krásou předurčena se stále nabízet a svým tělem soutěžit s ostatními až do stáří, kdy zůstane sama. Se vzhledově průměrným mužem by totiž nebyla spokojena, byť by byl výborný manžel, neboť společnost stejně roli ženě nadřazeného partnera neuznává a jiné než vzhledové či finanční kvality se neberou vážně.

Jev obrovského množství mladých žen, intenzivně hledajících muže, který nemůže existovat

Neustále se bude zvyšovat procento žen, které si vyhlédli muže, nabídly mu své tělo a počaly dítě. Pak se ale dozvěděly, že muž bral toto jako jejich ženský útok a že dále nemá zájem se s takovou dravou lovkyní stýkat. Muž také podvědomně cítí, že tímto způsobem bude tato žena vyhlížet a shánět muže i v budoucnu, kdykoliv pocítí pohlavní touhu. A to je pro muže uvažujícího o ženě jako o matce svých dětí odpudivé. Tento jev je dnes, v roce 2013 již jasně patrný v procentuálním poměru žen, které porodily dítě jako opuštěné, nebo zcela svobodné.

Svobodné matky ihned po stabilizaci svého stavu s dítětem začínají pociťovat prázdnotu, a ihned se začnou shánět po nějakém náhradním muži. Neuvědomují si, že hledají někoho, kdo z principu nemůže existovat. Hledají někoho, kdo by se stal skutečným otcem jejich dětí, i když jím není. Toto ale splňuje jen muž kterému je úplně jedno, čí jsou které děti, nebo někoho, kdo nemá o rodinu vůbec zájem a zajímá se jen o tělo ženy pro své pobavení. Ženy tedy hledají někoho, koho v žádném případě nechtějí. Nastává zde znovu ten známý fenomén rozpadlých mezilidských vztahů, kdy “Lidé vytrvale hledají přesně to, co nechtějí nalézt”.

Toto chování žen vede k velké promiskuitě, žena střídá mnoho mužů a je snadno oklamatelná lháři, neboť moc chce někomu “věřit”. Časem to u ní vede k otupění a k zkaženému vnímání lidí, které se výchovou intenzivně přenáší na děti. Ty už nemají žádný příklad rodinného života a prakticky pořád vídají nevázaný život povrchních lidí, kteří se stýkají jen kvůli krátkodobému uspokojení bez jakýchkoliv povinností vůči sobě. Takto vychovávané děti přijímají automaticky Druhou Morálku jako systém, jak v takovém světě žít a to včetně norem zahrnujících sexuální promiskuitu a tolerovanou prostituci.

Jev uplatnění “práva ženy na uspokojení těla” porodem dítěte

 

 

Jev letargie nad nemožností pochopit používané technologie

 

 

——————————-

Informace v tomto článku nikdy nebudou populární ani oficiální, neboť tato problematika se osobně dotýká většiny všech Vědců, kteří by se těmito jevy měli zabývat. Až do posledního dne zůstane tato společenská proměna a odstoupení od Boha pro většinovou bezbožnou společnost záhadná a jediné řešení uvidí v aplikování Druhé Morálky do svého života.



j red - Nové společensko-sociální jevy Přečteno 2501 krát.
Translate »