Přečteno 1735 krát.

NEW AGE – univerzální náboženství, http://www.bahai.org/

New Age je satanovo náboženství falešného míru a okázalé falešné zbožnosti. Proto, aby bylo možné sjednotit všechny různě smýšlející lidi pod jednoho vůdce, Satana, je nutné vytvořit náboženství které povoluje všechno, kromě spasení skrze Ježíše Krista. Satan skrývá vše, co narušuje učení Ducha Bezbožnosti. Tím se také New Age pozná. New Age je plně doprovázeno všemi projevy okultizmu a esoteriky, uctívání andělů, Martreyiou, falešnými kristy, indigovými dětmi, Mariánským kultem. Informace jsou od démonů získávány pomocí channelingu.

Proč je toto nutné, je shrnuto v Příběhu všech Příběhů.

New Age důsledně uplatní teror Humanismu, tedy naplnění pyšné lidské touhy o ovládnutí sama sebe a sebespasení z problémů vlastní moudrostí.

Jeden z názvů pro New Age je Bahai (www.bahai.org)

New Age tedy slučuje náboženství, vyvyšuje mezináboženský dialog ve snaze pacifikovat lidi systémem KAŽDÝ MŮŽE MÍT SVOU PRAVDU. Každý sice může mít svůj dílčí názor, všichni členové se ale tím pádem začleňují do jednoho satanistického kultu, který připravuje příchod Satanovo syna.

Kupodivu, pacifikování systémem KAŽDÝ MŮŽE MÍT SVOU PRAVDU lidi neslučuje, ale právě rozděluje. Moudrý to pochopí.

Tolerance říká, buďmě každý ve svém názoru, ale přetvařujme se a nebo přijměme fakt, že jsme stejně pravděpodobně všichni milovníky Nepravosti a proto nám to moc nevadí.

Společnost pacifikovaná New Age je poté naprosto neschopná vlastního názoru, a stane se mrtvou manipulovatelnou hmotou, která se ale vůči sobě musí tvářit velmi zbožně. Taková společnost likviduje jakékoliv náznaky někoho, kdo tvrdí, že má pravdu.

Společnost ovládanou New Age poté může ovládat ten, co je jediný cílevědomý a kdo to celé vymyslel. V tomto případě je to Satan, komu bylo dáno tento podvod nalíčit.

Jak se k tomu vyjadřují světské zdroje?

Někteří nezávislí pozorovatelé se velmi přiblížili realitě adokážou velmi dobře popsat, jakými změnami lidstvo prochází a co na lidské myšlení tlačí. Nepopisuje to jako řízenou věc, nýbrž jako samovolnou aktivitu. Prakticky je to však jedno.

Zde je onen text převzatý z portálu www.sekty.cz

PŘÍČINY ZMĚNY

Fenomén hnutí Nového věku je příliš nový na to, aby mohl být podrobně a přehledně zachycen a popsán, natož aby mohly být jednoznačně stanoveny příčiny jeho vzniku. Zdá se ale, že mezi těmito příčinami bychom jistě našli obavy z budoucnosti lidstva a především jeho západní civilizace, která – podle převládajícího pocitu ve veřejnosti – vyčerpává své ekonomické možnosti a stává se především ekologickou hrozbou zbytku planety. Východisko z pociťované krize nehledá člověk Nového věku ve změně společenského zřízení jako spíše ve změně vědomí, která jediná může dovést lidstvo k nové, kvalitativně vyšší epoše ve vývoji. Budoucnost má tedy naději v novém člověku, jehož myšlení, sebeuvědomění, vnímání svého postavení v přírodě i mezi jinými lidmi bude zcela nové.

Obavy z budoucnosti se vyskytují ovšem i na lokální úrovni. Západnímu člověku se svět zdá příliš složitý s téměř nekonečným množstvím možností, mezi nimiž je jen těžko se dobře rozhodovat a ještě tíže nést pak za svá rozhodnutí odpovědnost. Problémy nemívají jednoduchá, jednoznačná ani rychlá řešení – nedaří se bojovat se vzrůstající krizí autority, rozpadem rodin a atomizací společenského života, kriminalitou, agresí a stále silnějším pokušením závislosti. Je potřeba si přiznat, že současný svět nemá na své mnohé problémy uspokojující řešení. Východiskem se pak může zdát obrácení se dovnitř, k vlastním subjektivním prožitkům, přechod do jiné životní dimenze.

V pozadí těchto obav je pravděpodobně frustrace z nesplněných nadějí, vkládaných do vědy a do oblasti lidského rozumu vůbec. Ukázaly se limity vědy např. v možnostech léčení civilizačních chorob lidstva a věda je pociťována spíše jako hrozba válečné či ekologické katastrofy než jako naděje, jak tomu bylo ještě v padesátých a šedesátých letech. Je typické, že lidé, vyhlížející Nový věk, se těší všem vymoženostem nebývale rychlého vědeckého pokroku posledních desetiletí, ale zároveň vědou opovrhují jako výrazem kořistnického přístupu k přírodě a příčinou odlidštění civilizace. Zdá se ovšem, že opravdu končí třísetleté období důrazu na lidský rozum a že tento rozum vyčerpal své možnosti zvláště v oblasti řešení krizí. Je již také patrné, že jeho úspěchy nejsou s to přinést do života novou kvalitu. Ta je očekávána od nové éry, jež má být především érou citu.

Podobných limitů – zdá se – dosáhl i materialismus a konzumní způsob života. Stále více dobře materiálně zajištěných lidí v západní civilizaci touží po duchovních zážitcích. Odchází generace druhé světové války, jež zažila válečná utrpení a jejímž ideálem bylo naplnit materiální potřeby svých dětí. Další generace se již nemusí orientovat na materiální cíle a uspokojení materiálních potřeb již nepovažuje za svůj cíl. Náboženský pohled na svět začíná být v myslích ještě nedávných materialistů a ateistů plně rehabilitován a stále více převládá obecné přesvědčení, že náboženská víra je potřebnou součástí lidské osobnosti. Obnovené vědomí transcendence je pak podle protagonistů Nového věku základem epochální proměny člověka.

V pozadí vzniku nového eónu lidských dějin je bezpochyby také informační revoluce, která způsobila zmenšení světa a rychlou a snadnou výměnu informací a kulturních podnětů. Od nového člověka se očekává, že opustí své úzce vymezené hranice a stane se světoobčanem s rozhledem a s vědomím celistvosti a vzájemné propojenosti všech jevů na planetě Zemi. Takoví lidé pak mohou – podle mnohých nadějí – díky své spolupráci odvrátit současné hrozby a vytvořit nerozdělený a nesoupeřící svět.