Přečteno 1069 krát.

V osobě farizeje se setkáváme se šokující podobou hříchu křesťanství, hříchu všech, kdo nenápadně učinili z křesťanství ctnost a způsobili, že získalo nepříjemný odér elitářství. Farizejská pýcha je jednou z nejstrašnějších a nejnakažlivějších chorob křesťanství.

Pojmem „pýcha“ lze označit něco, co se vzdouvá a překypuje, v přeneseném slova smyslu vše, co je drzé, arogantní, co se vyvyšuje a je naduté, větší a významnější, než ve skutečnosti je. Pýcha je – dle Bible – kořenem hříchu. Jejími projevy jsou marnivost, touha po poctách a po slávě, pokrytectví. Pýcha nesnáší napomenutí.

Vrcholem pýchy je to, že člověk sám sebe staví na roveň Bohu

Mnoho lidí, když si uvědomí, že „věří v Boha“, cítí jakési zadostiučinění, jakoby náhle patřili k nějaké vyvolené skupině. Jsou prostě pyšní, pyšní na to, že „prohlédli“ a že věří. Tím se staví na úroveň biblického farizeje, který se modlil – „Pane děkuji Ti, že nejsem jako ti druzí…“.

Tito lidé ale duchovní pýchu považují dokonce za pokorný přístup k Bohu! Oni to jsou, na které platí Ježíšovo, že mnozí přední budou poslední – protože řada oficiálně „nevěřících“ je na tom duchovně lépe než tito věřící, kteří předstupují před svého Boha ne s prosbou, ale s nepřímým požadavkem, aby je odměnil za jejich víru, modlitby a zbožná slova. Ano, odměněni budou, ale jinak, než se domnívají. Nasytili se již zde na zemi u vědomí své vlastní ceny.

Pozor proto na duchovní pýchu!