Přečteno 3748 krát.

Nevěřící lidé, ti, kdo následují bludná učení a satanisté mají jeden společný rys. Překrucují význam slov „láska k bližnímu“ a „pokora“. Jestliže křesťan odmítne bludy, které tito lidé následují a pevně trvá na pravdě podle Božího slova, okamžitě se dozví, že přece Písmo říká, že má být pokorný a milovat své bližní. Je velice zábavné, že lidé, kteří Bibli odmítají, ji rádi používají k deptání těch, kteří ji berou vážně. Skoro by se chtělo říct – k tomu je jim najednou Bible dobrá.

Je ale třeba jasně rozlišit lásku k bližnímu a lásku ke lži, kterou tento bližní vyznává. Křesťan má rozhodně milovat lidi. O tom Bible nepochybně hovoří. Nikde ovšem není řečeno, že máme milovat lži, ve kterých lidé žijí, a že jsme povinni dělat v rámci údajné pokory a lásky vše, co od nás tito lidé požadují.

Jestliže je křesťan postaven před volbu poslechnout člověka, jehož požadavky jsou v rozporu s Božím slovem, nebo poslechnout Boha, pak jeho volba musí být poslušnost Bohu bez ohledu na následky ze strany lidí.

Zejména satanisté v Křesťanských rezervacích dobře vědí, že křesťané jsou v této oblasti často napadáni, a tak cíleně útočí a snaží se vzbudit v lidech obrovské pocity viny, že by měli být pokornější, laskavější, nesoudit, ale zcela význam těchto slov překroutí v duchu nastávajícího teroru humanity tak, že v jejich podání to znamená mlčet k jakékoli, byť sebeohavnější lži a poslušně skákat, jak ten který člověk píská i přesto, že jeho požadavky jsou v rozporu s Božím slovem a Boží pravdou.

Církevní organizace se například rozhodne zapojit do ekumenické akce společně s římskokatolickou církevní organizací. Člen, který namítne, že tato instituce se ve svém učení rozchází s Božím slovem, se okamžitě dozví, že nesmí nikoho soudit, že má milovat bližní a pokorně je přijímat (přičemž námitka byla proti věroučnému systému, ne proti lidem). Stejné argumenty jsou užívány k obhájení přítomnosti satanistů, jejichž úkolem je držet vedení sboru (za předpokladu, že sbor ještě disponuje členy s darem rozpoznání duchů, kteří tyto lidi dokážou identifikovat). Skutečná pokora ovšem znamená jednoduše uznat, že Bůh je nám lidem zcela nadřazený, dokonalý, svatý a věrný, a každý člověk je pro Něj stejně cenný a milovaný jako my sami. Láska k bližnímu znamená nemlčet k tomu, že dotyčný člověk žije v bludu a otevřeně mu říci o pravdě v Bohu. Zda ji bude chtít následovat, nebo naopak odmítne, je už jeho osobní rozhodnutí, které za něj udělat nemůžeme.

Jestliže někoho milujeme, musí nám logicky záležet na tom, aby se dozvěděl, že to, co následuje, je Satanův klam a pravda je pouze v Bohu.

Proč tedy Satan vyvíjí takovou snahu, aby skrze lidi, kteří mu patří, vmanipuloval následovníky Ježíše Krista ke slepé poslušnosti ve jménu překroucených pojmů „láska“, „pokora“ apod.? Takto zpracovaní křesťané totiž celkem bez problémů a bez boje přijmou blížící se vládu Bezbožníka, protože budou vyučeni, že v rámci pokory a lásky nesmějí ničemu a nikomu odporovat a musejí hledat naopak to, co je spojuje a sjednocuje. Přitom je více než jasné, že nelze sjednotit Boží pravdu a Satanovy lži.

Musíme se stále držet Boží pravdy a za všech okolností volit poslušnost Bohu bez ohledu na nelibost okolí.